Pěna, panika a Podolí - z deníčku šéfa

Mozkový budíček zazvonil brzy. Jak jinak. Vstávání s rozbřeskem nového víkendového dne miluji. Hlavně miluji ten čas na hodinkách, který mi už celý týden ukazuje 4:40. Připadám si jako ve špatném filmu, kde se ráno opakuje stále dokola. Znova a znova. Stejný čas, stejné místo. Uff. Naštěstí se můj mozek umí rychle zorientovat v prostoru a čase. Proběhla rychlá analýza, který je vlastně den. Jela naplno. Je víkend. Školím. Čas: 4:42.

Nevadí, že už neusnu. Vůbec mi to nevadí. Hlavně když je vedle mě slyšet na plné koule stále se opakující pravidelný rytmus chrochtajícího selete. Mám chuť na maso. Pak ale koukám jako bejk na naši rozkvetlou loučku pro čmeláky a najednou dostávám chuť na nějaké to zelené lupení. Změna chuti? Ups.

Koukám dost dlouho na trávu a vymýšlím další části nového projektu. Vtom budík. 5:30. Vstávám. Hledám brýle, plavky, ručník a… no a beru si nové mýdlo od Rosti. Cena přiměřená, kvalita super. Po aplikaci nesmrdím tolik chlórem a dokonce celkem voním. Beru ho. Letím na bus, pak metro a pak pěšky na bazén.

Chůze mi odsejpá. Těším se. Ha! Podolí má zavřeno. Tedy ne celé, jen vnitřní šatny. Otevřené jsou letní. Nevadí. Nikdy jsem tam nebyl, tak vyzkouším, prozkoumám. Změna je život. Jo, život.

Triko, které mám na sobě, baví děvčata na pokladně. Jsem rád, že se po ránu smějí. Mělo mě to trknout, že je to znamení. Samozřejmě netrklo. Nevadí. Přežil jsem to. Vyberu si skříňku. Hlavně si, vole, pamatuj číslo. Letím k bazénu. Trénink odplavaný dle instrukcí. Rychle se protáhnu a pádím zpátky do šatny.

Sprcha. No kéž by normální sprcha. Já musím mít zase něco extra. Odkládám všechny propriety a beru sprchový gel do ruky. Rychle se umýt a běžet na školení, letí mi hlavou. Hlavně nepřijít pozdě. Klid, mám čas. Jooo, čas.

Otevřít gel se mi nepodaří hned napoprvé. Je ještě originálně zabalený. Ochranná fólie jde dolů. Vyhrávám. Zvedám tubu nad hlavu, otevírám ji a v tu chvíli se víčko nějakým záhadným způsobem samo odtrhne od zbytku světa. A mně na hlavu padá snad tuna gelu.

Jo, kdyby to byl normální tekutý gel, tak dobrý. Jenže tohle má skupenství, které se nedá popsat lidskou řečí. Něco mezi rosolem, lepidlem, medúzou a stavební pěnou. Cítím, že to není dobré. Dávám tubu před oči, abych zkontroloval rozsah škod. Ups. Třetina gelu v čudu. Začínám panikařit. Oprávněně.

Odkládám gel a snažím se to dostat z vlasů pryč. Jenže rosolovité skupenství se rozhodlo, že dneska bude součástí mé identity. Mám toho plné vlasy. Nejde to dolů. Ani vodou. Ani nehty. Ani modlitbou. Začínám pod sprchou pěnit. A když říkám pěnit, myslím pěnit dokonale. Pěna je všude.

Rychlými, nekoordinovanými pohyby rukou si gel roztírám po celém těle. Ruce, nohy, trup, plavky. Pěním. Pěním stále. Nedá se to zastavit. Nedá se to dostat z vlasů, z chlupů na nohou, z rukou, ze zad, z břicha. Příště se fakt oholím, slibuji si. Kompletně. Jak delfín.

Pěním na hlavě, na zádech, na břiše, na rukou i nohou. Proud vody a pěna stříká všude. Ha. Někde asi hoří. Pěnový hasicí přístroj nikde nevidím. Jen samou pěnu kolem sebe. Chlapi začínají mizet ze sprchy. Asi mi dělají místo, abych měl víc sprch. Abych mohl pěnit ještě efektivněji. Ano. Pěním.

Pěna ucpává odtokový kanálek, který nestíhá. Teče po zemi, po zdech, po mně. Já se vehementně snažím dostat to z hlavy a ze zbytku těla, čímž samozřejmě pěním ještě víc. Jak jinak. Nekončí to. Už pěním přesně tři minuty a třicet osm vteřin. Panikařím. Pěním. Nestíhám. Ujede mi bus. Přijdu pozdě. Tragédie.

Jdu se zabít. Nemohu. Nemohu totiž opustit sprchu. Škoda. Pěním dál. Mě střelí. Pěna je všude. Nakonec pěním necelých šest minut, než se mi podaří dostat gel z celého těla a konečně dopěnit. Plavky ve sprše neřeším. Ty budou pěnit ještě doma. Možná i příští týden. Možná navždy.

Hlavně nenápadně zmizet ze sprchy a ze šatny. Balím si věci. Hledám čip na východ. Nemám ho. Ztráta? Vysypávám batoh. Prohrabávám kapsy. Hrůza. Jsem zpocený až na zadku. Znova bych mohl jít do sprchy. Bože, jen to ne. Tohle už nikdy. Pěnu nechci dlouho vidět ani při mytí nádobí.

Čip nalezen. Letím na tramvaj. Školení stíhám jen tak o prsa. Uff. Takže příště si opět koupím speciální gel pro plavce, abych mohl zažívat klidné ráno. Tak díky, Rosťo.