Přetržená Achillova šlacha aneb jak může být během sekundy všechno jinak (díl 1/3)

Když tělo řekne DOST: Jak jsem přežil rupturu Achillovy šlachy a co mě naučila sádra

Už delší dobu jsem se cítil naprosto skvěle. Žádná nemoc mě dlouho neskolila. Pravidelně jsem trénoval mobilitu, elastičnost a sílu a několikrát týdně chodil na svůj milovaný sebeobranný systém Kalah. K tomu lezení, kolo, rodina, přátelé a hromada práce jako OSVČ. Zkrátka klasický kolotoč. Jenže z téhle rovnice mi vypadla jedna zásadní věc – odpočinek.

A tak mi tělo 14. dubna 2019, symbolicky na předvelikonoční „Škaredou středu“, vystavilo stopku. Při nevinném odrazu přes špičku uprostřed tréninku se ozvala rána, jako když praskne tlustá suchá větev. Klesl jsem k zemi. Pod kůží levé achilovky bylo najednou prázdno. V tu chvíli mi to bylo jasné: totální ruptura.

Následoval rychlý transport do nemocnice a hned druhý den operace u šikovného ortopeda, který šlachu sešil tzv. závěsným stehem. Za dva dny už jsem byl doma s neúprosnou prognózou: 3 až 4 týdny dlouhá sádra nad koleno a poté další 3 týdny krátká sádra pod koleno.

Sedm týdnů v sádře: Proč se vyplatí nespěchat?

Být naštvaný nebo nepříjemný na své okolí mi přiovládlo zbytečné. Rozhodl jsem se nastavit hlavu pozitivně a věřit svému operatérovi, který je ve svém oboru kapacitou. Ortézu mi kvůli riziku nedokonalého srůstu (při neustálém sundávání) nedoporučil. Fixace sádrou sice byla delší, než je standardních 6 týdnů, ale měla svůj význam.

Až v tom posledním, sedmém týdnu totiž kompletně odeznělo pobolívání, brnění a otoky. Přišel jasný pocit, že je šlacha opravdu pevně srostlá. Jak říkal pan doktor: „Lepší o chvíli déle než o chvíli méně a riskovat re-rupturu.“

Jak jsem si udržoval svaly v sádře?

Místo pasivního ležení jsem okamžitě začal s lehkým tréninkem v rámci možností fixace:

• V dlouhé sádře: Velmi často jsem cvičil s prsty na nohou a prováděl izometrické stahy stehna (aktivace svalu bez pohybu v kloubu).

• V krátké sádře: Přidal jsem aktivní pohyb přes koleno a maximálně rozhýbával kyčelní kloub, zejména do rotací.

• Poslední dva týdny: Zkoušel jsem jemné tlaky přes chodidlo pro izometrické zapojení svalů bérce.

• Bonusová výhoda: Na klasickou sádru se skvěle kreslí, což ocenily hlavně děti!

Sádra vs. Ortéza: Druhou možností řešení je okamžité nasazení ortézy a ranná rehabilitace. Podle dostupných informací je to sice cesta rychlejší, ale s sebou nese vyšší riziko opětovného prasknutí. Já už to testovat nehodlám, ale pokud máte s ortézovou variantou osobní zkušenost, budu rád, když se o ni podělíte v komentářích.

Den D: Sundání sádry a první krůčky

Když jsem se po sedmi týdnech na nohu poprvé postavil, byl jsem mile překvapen. Žádná velká sláva to sice nebyla, celá noha samozřejmě pohubla a kotník s achilovkou hned natekl, ale šlo to. Doktor potvrdil, že šlacha je perfektně srostlá, bez defektů a krásně kontinuálně pracuje.

Byl to výsledek stoprocentní fixace, mé lehké aktivity v sádře, nebo skvělé podpůrné trojky v podobě Wobenzymu, Aescinu Teva a homeopatické Arnicy Montany 9CH? Nejspíš zafungovala celá tato kombinace, protože léčba proběhla bez jediné komplikace.

Noha teď chůzi na chvíli zapomněla. Zatím to neumí a je třeba ji to opatrně učit, aby nedošlo k znovu-prasknutí. Je potřeba na ni jít pomalu a zbytečně ji nedráždit natahováním při kroku.

Co mě čeká teď?

• Následujících 14 dní musím mít stále při sobě berle jako oporu a jistotu.

• Pravidelně promazávám a jemně masíruji jizvu (která je po skvělé práci chirurga relativně malá).

• Rozhýbávám kotník v teplé vodě, což je v prvních dnech neuvěřitelně příjemné.

A co dál? Teď nastává ta nejdůležitější fáze – rehabilitace.

Mám v plánu spojit síly se šikovným fyzioterapeutem na pojišťovnu a samozřejmě s mým kolegou a špičkovým pohybovým specialistou Danielem Müllerem. Věřím, že s konceptem zdravého pohybu IQ pohybu dáme nohu brzy dohromady a já se vrátím zpátky na tatami, lano i kolo. Držte mi palce!