Přetržená Achillova šlacha aneb jak může být během sekundy všechno jinak (díl 3/3)

12. týden a dále: Nejsem obyčejný pacient a jdeme do finále

Po dvanácti týdnech od sundání sádry mě čekalo setkání s mými kolegyněmi a rehabilitačními lékařkami Sylvou a Světlanou, které školí pro naši Akademii. Obě mě důkladně prohlédly. Verdikt? Všechno vypadá super, ale... stále to ještě není ono. Měly pravdu. Do stoprocentního stavu kousek chyběl. Shodli jsme se, že pokud se chci vrátit k vrcholově aktivnímu sportu, musím na sobě ještě pořádně zamakat. Přece jen nejsem úplně obyčejný, pasivní pacient.

Dostal jsem novou nálož úkolů zaměřených na excentrickou svalovou práci lýtek a achilovek (tedy trénink síly ve svalu, který se zrovna natahuje). K tomu jsme přidali korekci pohybu hrudního koše při chůzi – cílené posuny do stran a rotace.

Světlana mi navíc nabídla akupunkturu, která měla pomoci s přetrvávajícími otoky a tahy. Nikdy předtím jsem to nezkoušel, tak proč ne. Během následujících čtyř týdnů jsem absolvoval tři sezení a byla to naprostá bomba!

Zážitky z jehliček: Samotné píchnutí nebolí, i když přiznávám, že rána přímo do TÉ achilovky byla vteřinová čistá hrůza. Nicméně po každých 25 minutách s jehličkami jsem cítil neskutečné uvolnění. Povolila achilovka i zbytek těla ztuhlého z měsíců vadných pohybových stereotypů. Chůze po terapii byla fantastická. Klíčem je ale najít profíka, který tomu opravdu rozumí.

Jako skvělý neurologický reset skvěle zafungovala také chůze pozadu. V mozku aktivuje úplně jiné vnímání pohybu. Jakmile si ten pocit dokážete přenést do chůze vpřed, vystřelí vás to obrovským skokem dopředu.

Mezi 5. a 7. měsícem mě ještě trápilo lehké natékání, proto jsem vsadil na laserovou terapii. Laser skvěle stimuloval hojení jak povrchové jizvy na kůži, tak té hluboké přímo v místě srůstu šlachy. Po zhruba 7 měsících od zranění už achilovku zatěžuji skoro naplno (i když kontrolka v hlavě mě stále nutí k opatrnosti).

Po 9 měsících mám lékařsky potvrzeno: Léčba je úspěšně u konce a já se vrhám naplno vstříc novým pohybovým dobrodružstvím!

Moje „Achillovo desatero“: Zásadní body pro úspěšné hojení

Pokud vás nebo vaše klienty potká ruptura Achillovy šlachy, z pozice pohybového specialisty i pacienta, který si to odřel v praxi, doporučuji následující:

• Sádra vs. ortéza: Každá metoda má svá pro a proti. Vždy proberte rizika re-ruptury se svým lékařem.

• Cvičte i v sádře: Využívejte všechny klouby, které se hýbat mohou (prsty, koleno, rotace v kyčli). Tělo se musí hýbat, aby následná rehabilitace nezačínala od absolutní nuly.

• Chytří pomocníci: Podpořte hojení tkání osvědčenou trojicí – Wobenzym, Aescin Teva a homeopatická Arnica Montana 9CH.

• Rozhánějte otoky: Po sundání sádry masírujte měkkým míčkem chodidlo, kotník, achilovku a celý bérec až nahoru ke koleni. V prvních dnech neskutečně pomáhá i rozhýbávání kotníku v teplé vodě do všech směrů.

• Berle odhazujte s rozumem: Co nejdříve se učte chodit kontralaterálně (pravá ruka s levou nohou a naopak). Pokud achilovka nebolí a noha divoce nenatéká, zkoušejte chodit bez berlí, ať noha začne přirozeně sílit.

• Zapomeňte na podpatěnky a vložky: Pokud s tělem po sundání fixace cvičíte správně a efektivně, tyto pomůcky nepotřebujete. Sice achilovce uleví, ale nemotivují ji k vlastní práci a intenzivní rehabilitaci.

• Uvolňujte řetězce, ne jen šlachu: Aby achilovka v pohybu pouze mírně tahala a nedráždila se, musíte uvolnit ztuhlé svaly celé dolní končetiny a následně celého těla. Trénujte precizní chůzi a nezapomínejte na pohyblivost pánve a hrudníku!

• Vsaďte na komplexní sílu: Jakmile to jde bezbolestně, zapojte lýtko do komplexních cviků – stoj na jedné noze, dřepy, chůze do schodů a balanční pomůcky.

• Regenerační trio:

  • Kryokomora fantasticky uvolňuje ztuhlé tkáně.

  • Akupunktura harmonizuje pohybový aparát a stahuje otoky.

  • Laserová terapie je nedocenitelná pro zjemnění hlubokých jizev.

• Nespěchejte: Buďte trpěliví a řiďte se pocity. Lepší je bezpečné a pomalejší zatěžování než chronický zánět nebo opětovné prasknutí.

Poděkování

Na této dlouhé cestě zpátky k pohybu bych chtěl z celého srdce poděkovat těm, bez kterých by to nešlo:

• Nemocnici v Praze Na Bulovce (ortopedické oddělení) a skvělému operatérovi MUDr. Janu Lesenskému za perfektně provedenou operaci.

• Mým kolegům z IQ pohybu a přátelům za špičkovou pooperační péči, cenné rady a praktické vedení: Danielu Müllerovi (pohybový specialista a metodik), Štěpánu Haškovcovi (fyzioterapeut), MUDr. Světlaně Holubové (rehabilitační lékařka), MUDr. Sylvii Musilové (primářka rehabilitace), Kristýně Vaňkové (fyzioterapeutka a kondiční trenérka) a MUDr. Olině Zachariášové (rehabilitační lékařka).

Díky vám všem chodím, skáču a žiju pohybem dál!