Přetržená Achillova šlacha aneb jak může být během sekundy všechno jinak (díl 2/3)

 

 

2. týden: „Libovka“ pod kolenem a pochvala od doktorky

Otok kotníku začíná opadat. Po 10 dnech mě čeká další terapie s Danem, tentokrát zaměřená na koleno. Kvůli sádře ho při chůzi vůbec nedopínám, což hází obrovský tah do achilovky. Dan mi začal uvolňovat svaly kolem kolene, včetně zákolenního svalu (m. popliteus).

Byla to neskutečná, animální bolest. Zatímco minule jsem Danovi nadával, tentokrát jsem ho už regulérně prosil, ať toho nechá. Nenechal. A dobře udělal! Po terapii poprvé v krocích dopínám koleno, čímž se okamžitě ulevuje achilovce a kulhání mizí.

Domácí úkol od Dana:

Cvičit odtlačení od země do plné extenze v koleni, čapí krok a aktivaci vnitřních šikmých břišních svalů na levé straně, které ztratily funkci při fixaci pánve. Ukazuje se, že ač je problém v achilovce, klíčem k úspěchu je nastavení celého systému. Do samotné achilovky mi ještě nikdo ani nesáhl, a já už normálně chodím!

V desátý den jdu na kontrolu k rehabilitační doktorce. Její první věta mě pobavila: „No, na to, že jste deset dní po sundání sádry, tak to teda koukám...“ Chválí práci chirurga i moji kondici. Svalový objem se díky chůzi bez berlí rychle vrací. Dostávám 6 rehabilitací na pojišťovnu (víc prý neproplatí), které skvěle propojím s prací kluků z IQ pohybu.

Doporučení od lékařky: Jednou za dva dny promasírovat jizvu a okolí šlachy (tlaky, vlnovky, posun kůže), aby tkáně získaly elasticitu, ale měly i čas na regeneraci.

 

3. týden: Loket u stydké kosti a touha po sprintu

Pokračuji se Štěpánem v uvolňování stažených bodů kolem pánve a s Danem jedeme další bolestivé uvolňování bérce a patní kosti. Jako domácí úkol dostávám nácvik stoje na jedné noze pro obnovu síly a rovnováhy.

Při dalším tréninku s Danem přidáváme uvolnění a aktivaci chodidla a adduktorů (přitahovačů stehna). Zabořený Danův loket těsně vedle mé stydké kosti byl pomyslnou třešničkou na dortu. Moje nenávist k němu sice dosáhla vrcholu, ale tah v achilovce opět klesl. Krok se prodlužuje a zrychluje. Moje děti už se mi konečně nesmějí, že při chůzi „sprintuji“.

Před Danovou čtrnáctidenní dovolenou měníme taktiku. Uvolňování kotníku a bérce je překvapivě příjemné. Začínám si užívat chůzi do schodů, což beru jako skvělé posilování s důrazem na odtlačování se od země. 

Video - nácvik stoje na jedné DK

4. až 5. týden: Sám v terénu a tvrdá lekce z nepozornosti

Kluci odjeli na dovolenou a já dostal nálož domácích úkolů:

• Relaxační válcování obou nohou (pěnový válec) – pro dobrou regeneraci stačí jen jednou za 3 dny.

• Uvolňování kotníku přes s-ball (nebo overball) a cvičení chodidla s expandérem.

• Masírování achilovky (obden), rotace v kyčlích a dřepy v plném rozsahu.

Protože jsem s dětmi v přírodě, začínám opatrně chodit naboso v terénu. Skvěle to stimuluje stabilitu. Jenže pak přišla chvíle, kdy jsem si začal připadat jako stoprocentní „mistr světa v chůzi naboso po ruptuře“. Přestal jsem dávat pozor, špatně došlápl patou do skryté díry a v noze křuplo.

Po vlně leknutí a pár ostřejších slovech jsem odkulhal domů. Naordinoval jsem si absolutní klid a led. Naštěstí bolest do dvou dnů odešla. Sice mě tenhle incident pocitově vrátil o dva týdny zpátky, ale naštěstí se noha rychle srovnala. Pro jistotu dál mažu Voltarenem a Traumaplantem, beru Aescin a piju lymfatický čaj. Otok je téměř pryč.

6. až 7. týden: Překvapivé odhalení v hrudníku a návrat na kolo

Znovu se scházím se Štěpánem a Danem. Rozsah v kotníku je skvělý, ale pořád lehce kulhám. Začínáme pátrat proč. A hle – přicházíme na to, že mi během sedmi týdnů v sádře a chůze o berlích totálně zatuhl hrudní koš.

Předěláváme trénink. Zaměřujeme se na precizní rotace hrudníku a nácvik pohybu pánve vůči stehenní kostí. Přidáváme kontrolované výpony na lýtka s oporou o zeď. Výsledek? Když se na chůzi soustředím, nekulhám vůbec!

Zkouším 10minutové intervaly na rotopedu a po 8 týdnech od sundání sádry sedám na své milované kolo. Prvních 12 km na lehký převod po asfaltu. Nádhera! Noha sice byla unavená a kotník trochu zatuhl, ale do druhého dne se vše rozhýbalo a noha vůbec nenatekla.

Jako třešničku na rekonvalescenčním dortu zkouším kryokomoru (léčbu extrémním chladem). Po každém zmrazení odcházím, jako bych měl úplně novou nohu. Na měkké tkáně to funguje naprosto geniálně.

Výhled do 8. týdne a dál...

Mám před sebou ještě dlouhou cestu, ale základy jsou pevné. Plán je jasný: všechno, co mě kluci naučili, opakovat, zdokonalovat a postupně zintenzivňovat. Chodit delší trasy, víc jezdit na kole, ale mít v sobě neustále pokoru a dávat pozor. Pevně věřím, že se brzy vrátím ke svým sportům naplno!