Daniel Muller - Rozhovor Fit Styl

narozen: 1978
úspěchy: několikanásobný mistr republiky v plavání
povolání: instruktor, trenér, lektor, manager
lektor: mnoha typů cvičení v oblasti fitness, současné zaměření na pilates
zájmy: mým největším koníčkem je má práce, dále nezbytný humor a moji přátelé

Od roku 2003 jste marketingovým a ekonomickým managerem FACE. Co předcházelo tomu, abyste zastával tuto pozici?

Myslíte, co jsem dělal před tím, než jsem se stal marketingovým a ekonomickým managerem? Nebo co jsem dělal pro to, abych se stal marketingovým a ekonomickým managerem?
Co se týká mého vzdělání, jsem absolvent aplikace matematiky v ekonomii na Ostravské univerzitě, která spolupracovala s Technickou univerzitou Ostrava na našem studijním programu. Po stránce profesní se mohu pochlubit velmi ceněnou praxí - pracoval jsem více jak čtyři roky na postu koordinátora studií. A v poslední fázi jsem se školil přímo ve FACE, bývalá IFAA. Po mém příchodu do Prahy, kde jsem se staral o další studia, jsem se seznámil s Georgisem Patenidisem, který mi pak tuto výše zmíněnou práci managera nabídl. A od roku 2004 jsem se stal jednatelem nově vzniklé společnosti FACE CZECH, s.r.o.

Stejnou dobu působíte jako koordinátor studií u velkých mezinárodních fitness řetězců. Co to přesně obnáší?

Práce koordinátora studií znamená vlastně práci programového vedoucího, který zabezpečuje provoz jedné z části fitness centra na bázi rozvrhů, instruktorů, provozu studií a spokojenosti klientů. Při této práci jsem měl vždy možnost zúčastnit se taktéž přípravných prací před otevřením centra, kdy je možné zasahovat do projektu a tím přímo ovlivňovat funkčnost využití daných prostor pro cvičení. Tímto krokem se vše usnadní, neboť již nemusíte řešit věci týkající se uskladnění pomůcek, aparatury, osvětlení atd. Po otevření fitness klubu již pracujete jako teamový hráč celého kolosu a řešíte běžné záležitosti jako například výběr lekcí, instruktorů, hledání „nových tváři“, navštěvujete hodiny svých kolegů, metodicky je vzděláváte. Organizujete a vymýšlíte klubové akce s rozmanitým programem pro členy klubu tak, jako tomu bylo například v pražském centru: Brazilský Karneval, Olympijské hry a podobně.

Když si představím řetězec (v jakékoli souvislosti), jde mi z toho trochu mráz po zádech. Proč i ve fitness se prosazují tyto globalizační tendence?

Globalizační tendence ve světě naleznete úplně všude, oblast fitness tedy není a ani nemůže být výjimkou. Rozdílné je to, že celý západní svět má poněkud jiné pojetí fitness než je zatím to naše. Tam se nechodí jen na jednotlivé hodiny nebo do posilovny, jako je tomu převážně u nás, tam vše funguje na bázi dlouhodobého členství, neboť díky propagaci a osvětě je toto vnímáno jako automatická součást péče o své zdraví, čili jako zdravotní prevence. Koupíte si roční členství, platíte měsíční paušál a využíváte nabídky daného centra popřípadě i celé sítě center v daném městě či zemi. Pro vlastníka fitness sítě je to pak stálý příjem peněžních prostředků, i když zrovna nechodíte, se kterými pracuje. Stálý příjem těchto prostředků potom znamená vytvoření určité investiční strategie, ať již v oblasti provozu či reklamy (např. investuje se do reklamy, kde se ušetří, neboť reklama je celoplošná nikoli jen na jedno centrum a tak se náklady dají rozložit na více center). Mnoho společností si vybudovalo například systém provozních manuálů, podle kterých se řídí všechna centra a tak dodržují předepsaný servis a zajišťují tím vysokou úroveň kvality pro své klienty. Je to jako u prodeje hamburgerů, ať jste v Anglii či v Německu, stále je daný hamburger stejný. Proto nyní například v Anglii koupila jedna obrovská společnost provozující fitness centra druhou a tím tak rozšířila svůj servis, který přinese klientům možnost většího výběru, jenž je samozřejmě podmíněn vyšší cenou členství. Při takovém spojení firem se ušetří nejen na reklamě, ale hlavně také na mzdových nákladech, určených pro vedení společnosti v top managementu. Jedná se o princip ekonomiky, na kterém nadnárodní společnosti fungují již řadu let.

Je to tím, že je to především tvrdý byznys?

Rozhodně bych nepoužil termín tvrdý byznys. Pod pojmem tvrdý byznys si představuji roční zisky přes několik miliard dolaru ročně. Fitness průmysl takové zisky nemá, je to spíše jen byznys jako každý jiný (teď nemluvím o naší republice), který vrací investorů dané investice jako každý dobrý investiční záměr.

Vraťme se k tomu, na co se specializujete: jste personálním trenérem. Co musí takový trenér umět?

Jsem poněkud specifický personální trenér, než jak je u nás zvykem. U nás si každý totiž představí hned trenéra v posilovně, ale práce personálního trenéra pilates je skutečně o něčem jiném. Se svoji specializací mám totiž dost klientů, kteří mají mnohdy závažné zdravotní problémy a cvičit chtějí, ale do klasické posilovny se bojí či vůbec nemohou, neboť by si někteří z nich více uškodili, než by si pomohli. Mám dva klienty, kteří skončili s posilovnou, protože se jejich zdravotní stav zhoršil a bolesti zad byly větší. Teď již jeden z nich může bezbolestně jezdit na kole a druhá hraje po několika letech zase tenis.

Kde jste se to naučil?

Své studium pilateS jsem začal před šesti lety, kdy jsem sám měl velké zdravotní problémy s páteří, které mám již od narození. Když jsem závodně plaval, bylo všechno relativně pořádku, ale pak přišly léta bujarého aerobiku a dalších vylomenin a zde nastal velký zlom, kdy se všechno rapidně zhoršilo. Tím nechci samozřejmě říci, že aerobik mi nějak více ublížil, ale jako instruktor jsem si své zdravotní problémy chtěl kompenzovat dynamickým cvičením, což nemělo tak velký úspěch. Až v té době jsem se začal věnovat pomalému cvičení, které bylo pro mne velice zdravotně prospěšné. A tak jsem začal studovat styl pilates a pak pilates u různých škol, ať z New Yorku, Vídně či Německa a až teď jsem skončil v Anglii, kde bych chtěl ukončit studium stupněm „Master instruktor pilates“.

Co vás přivedlo k tomu, že jste se od roku 1998 začal věnovat aerobiku?

Ani ne tak co, jako spíše kdo. Byla to shodou okolností moje spolužačka Lenka ze základní školy, která chtěla chodit na aerobik, ale neměla s kým, v době, kdy jsme se zrovna nevěnovali trénování plavání dětí. Vzpomínám si, že první hodina - to byl výborný zmatek jak pro mne tak i pro Klárku Buzkovou jako lektorku. Stíhal jsem pouze směry na stepu, jako nahoru a dolů, i když opožděně a o pár dob jinak jako všichni ostatní. To mne ovšem neodradilo a tak jsem se zatvrdil a začal jsem chodit první s Lenkou a pak také sám tak 4 – 5 krát týdně. Byla to pro mne docela legrace a trénink v jednom až jednoho dne mne oslavila Klárka, ať to zkusím dělat profesionálně, absolvovat kurz a předcvičovat.

Mají v aerobiku lepší pozici muži, nebo ženy?

Vždy jsem slyšel od svých kolegyň: „Vám chlapům stačí jen se tam postavit, zavrtět zadkem a máte je tam, kde potřebujete. My musíme zvládat výbornou metodiku a nevím co ještě a výsledek stejně není takový jako ten váš. To není fér.“ Ano, faktem je, že to máme jednodušší, to musím přiznat, je tomu tak.

Mj. jste také lektorem – specializujete se na metody pilates a aqua fitness. Současně studujete techniky jógy. Která z technik má před sebou podle vás největší budoucnost?

Budoucnost mají všechny směry a techniky, které dokáží udržet pozornost lidí a budou jím nápomocné při pohybovém návyku, vyplavení endorfinů, relaxaci. Yoga tady byla již dlouho před námi a ta zůstane asi napořád. Komu nevyhovuje, tak se vrhne na pilates nebo na jinou pomalou formu. Všechno ale je jen o jedné věci a to o systému práce s pánevním dnem, o kterém ví ve fitness průmyslu jen málokdo (jak skutečně pracuje, co všechno dělá, jak nesmírně je důležité).

Co jsem měla možnost poznat, více (s výjimkou jógy) tyto techniky dělají ženy. Proč jste nezvolil nějakou „mužnější“ disciplínu, kupříkladu kick box?

Já a kick box? To nejde dohromady. To by se asi Bruce Lee divil, kdo to učí? To mu nemohu přece udělat. Pomalé formy mi zcela teď vyhovují a je to jen otázka času, kdy to u nás přiláká více mužů na hodiny či na personální trénink. Potřebují jen pochopit, že svalstvo není jen o objemu, ale také o vzájemné souhře všech svalových vrstev (povrchové a hluboké stabilizační) těla – tedy o posílení a protaženi. Zrovna teď mám jednoho staršího sportovce, který do svých padesáti let neměl žádný problém. Během jednoho půl roku se celý „sesypal“ a nemůže se pořádně hýbat bez bolesti, jak byl zvyklý. Začal chodit na pravidelný individuální trénink a je velmi mile překvapen, co všechno neudělá a které svaly zapojuje při daném pohybu, aniž by tyto svaly měly daný pohyb vykonávat.

Nedá mi to nezeptat se: Často, když vás volám, býváte v Anglii. Co tam podnikáte?

Letošní rok je pro mne hodně spojen s cestování za vzděláváním. První bylo Holandsko a BOSU®, kde jsem absolvoval kurz MASTER TRAINER BOSU® a teď už jen Anglie. V březnu jsem začal studovat pilates techniky přímo na PILATES INSTITUTE Michaela Kinga dle nejnovějších poznatků australských a britských fyzioterapeutů. Mám již za sebou dva stupně a teď mne na podzim čeká třetí závěrečný stupeň Matwork. Pak dále ještě rok strávím studiem pilates technik na speciálním vybavení spolu s dalšími pomůckami, které se dají využít při hodinách či personálním tréninku.

Jaké plány máte nadále s organizací FACE?

Velice rád bych se na tomto místě vyjádřil za celý FACE team. Jedním z prioritních cílů naši organizace je rozvíjet a přinášet instruktorům, buď již stávajícím, nebo budoucím, nejnovější trendy a poznatky z celého světa, kam neustále naši členové teamu jezdí. Tudíž plán je jasný - chceme být na trhu jedničkou, kde se vzdělávají ti nejlepší.

Autor článku: Mgr. Daniel Müller

Copyright: Využití textových nebo filmových materiálů a fotografií, které jsou zveřejněny na těchto webových stránkách, je možné pouze se souhlasem provozovatele webu www.iqpohyb.cz. Přejímání obsahu stránek je možné pouze se souhlasem a jasně viditelným uvedením zdroje na začátku každého přejatého materiálu. Pro schválení nás prosím kontaktujte.