Glosa IQ Bossa – ŠKOLA – 10. díl
... měsíc skoro u konce a já pořád šťastný jak blecha, že chodím do školy, byl jsem asi nějaké zvláštní dítě, pořád vysmátý, pořád se těšící na nějakou novou látku, na nové číslo či písmenko, pořád to byla pro mě zábava - měli jsme boží Boženku, která byla akční, jak naše rodina, takže jsem byl v lavici jako doma...
... seděl jsem stále vedle Pavlínky, nebyla tak akční jako já, ale skvěle jsme se tak doplňovali, já malinko zlobil, ale pořád bez poznámek a ona byla hodná - to nešlo ani více zlobit, jednak vedle ní bych vypadal jak největší raubíř a pak - máma věděla všechno za tepla od Boženky ze sborovny, ještě dříve, než jsem já dojel domů s bráchou ze školy, takže to prostě nešlo a jak já někdy chtěl...
... a jednoho dne to přislo - akce - nebojte žádná poznámka, tu já snad nikdy nedostal - možná - musím prolistovat všechny žákovské, fakt to nevím, možná někdy za vyrušování, jelikož jsem stíhal více věcí najednou jako dávat pozor, bavit se a ještě si dělat nějaké věci pod lavicí...
... to, co přislo, byla velká přestavba naší třídy pod heslem škatule, škatule hejbejte se, co jediné zůstalo na místě byly tak možná nástěnky na zdi, ale jinak ostatní mělo teď nové místo, měli jsme sice jednu velikost lavic se židlí, tak jsme je nemuseli stěhovat, ale Soudružka učitelka řekla všechno, tak všechno, a už jsme stěhovali...
... byla to nesmírná legrace, když najednou třicet dětí - nemotorů začne stěhovat lavice a židle, aktovky, pytlíky na boty, prostě všechno, Boženka nás nechala, sama stála v rohu a asi se usmívala, nechala nás v tom samotné, pak ale jsme to rozuzlovali, začala naše systematičnost, a za pár minut jsme měli nový zasedací pořádek...
... ti, co seděli u okna, sedí teď u dveří, dveře sedí uprostřed a prostředek sedí u okna, nechápal jsem, proč to děláme, a tak jsem se zeptal - byl jsem učený od Babi, že když něco nevím, mám se nebát a zeptat se - dostal jsem odpověď ještě po rošádě řad, to už nebyla tak velká změna, jen pár spolužáků si vyměnilo místa v řadách...
... když už jsme se uklidnili a všechno dali do cajku, připravili věci na prvouku, začala přednáška o naší páteři a o našich očích, všichni jsme koukali jak puci...
... to, že jsme se stěhovali každý měsíc, bylo velice důležité pro naší páteř a naše oči i uši, hlavu, tak to vím už dlouho, co pracuji s dětmi, jsem nesmírně rád, že my jsme to zažili a že jsme se museli točit ve sloupcích i řadách pravidelně - zachránilo to i mojí páteř - sedět na jednom místě v jednom úhlu s mojí skoliózou by nedopadlo v dospělosti určitě dobře...
... u dětí je to nesmírně důležité, aby nefixovali oko, ucho, celou hlavu jedním směrem, dochází pak k problémům s motorikou třeba při psaní a při čtení - místa si musí děti měnit, nezapomeňte na to, prosím, pedagogové, neb když vyšetřuji děti, které sedí třeba rok na jednom místě, a nebo nedej bože bokem k tabuli nebo dokonce zády, tak jejich oči, uši někdy i celá hlava s páteří a pánví má velký problém v motorice...
... děkuji vám, učitelé, že pomáháme rodičům měnit české děti...
Odesláno z iPhonu
