Glosa IQ Bossa – ŠKOLA – 11. díl: Dobré ráno
... další skvělé ráno, sice už není vidět, ale zato ta tma je úplně boží, ve škole začíná jít už pomalu do tuhého, domácích úkolů je nějak čím dál tím více, to mi nevadí, jsem vzorňák - zatím mám všechny i s podpisem rodiče, nemusím nic falšovat, to přijde později - nejvíce visím na matematice a prvouce, to mne baví...
... množiny jsou moje - jablka, hrušky, švestky a třešně jsou něco úžasného, ty magnety mne vždycky dostanou, když je vidím na tabuli, "Proč je nemá máma na druhém stupni?" tam jsou jen kružítko a velká pravítka, ale vlastně ta jsou taky fajn, hlavně, když s nimi zápasím u tabule...
... ráno po mém výkonu, nebo spíše po maminčiném výkonu šarpeje, dojde na oblékání, to šlo rychle, neb jsem měl vždycky věci nachystané na židli - ještě, že tak, žádné zdržovačky, šlo o čas, nedělal jsem s tím cavyky, co a jak, prostě jsem to na sebe hodil a rychle do kuchyně...
... snídaně do mne padala rychlostí i silou Niagarských vodopádů, neb nechápu, proč když máma používala při probouzení lechtající slogan samé sádlo, samé sádlo, když jsem vypadal jak staré žebrovité ústřední topení, na moje žebra hrával brácha symfonie pro harfu, když mne mučil - kéž by hrával i dnes, teď je to jiný nástroj, takový více plnější a kulatější, mnohem plnější a kulatější...
... snídaně byla prostá, žádné palačinky, žádný ovocný salát, žádný fresh, kdeže by máma na to vzala, ani ne tak finančně jako materiálně - pomeranče byly jen v zimě, a to ještě jen přes známé a ty umělé, co byly ve výloze obchodu, jsem jíst kupodivu nechtěl...
... byl buď jen chleba s nějakou pomazánkou, máslem a marmeládou nebo s medem, nebo byl výjimečně rohlík, ale spíše chleba, rohlík byl až v sobotu. Lupínky? Kuličky? Jogurt? Anebo šunka? Ani náhodou! To byly potraviny kapitalistů, u nás když, tak pouze junior nebo gothaj, ale to byl jiný gothaj než je dnes...
... k pití máma servírovala teplý čaj nebo kakao - tedy to pravé nefalšované granko - mňam - nebylo žádné kefírové mléko, maximálně teplé mléko se škraloupem, brrr, jak já ho neměl rád...
... rychle a vydatně jsem se napapkal a po snídani jsem sbalil svačinu do aktovky, podotýkám jen svačinu, žádné pití - přece nebudu tahat půl litru čaje přes celou Ostravu v tašce, nejsem blázen, ve škole máme kohoutky plné vody - hurá, vše je hotovo, můžu se obouvat...
... rychle obout, nasadit aktovku na záda a zase ten pytlík s papučema, bože, ten mi vadí, ještě jsem to nevymyslel, musím se na to teď zaměřit, jinak skončím v Opavě (poznámka pro ne ostravské - tam byl/je blázinec) a už zase letíme na autobus, slyším: jedna plus dvě, tři plus jedna, a tak dále, to už zase máma procvičuje, dělám, že neslyším, za chvíli mám otřes, otřes tělem a už promptně odpovídám, samozřejmě jak jinak než správně a k tomu srovnávám krok, abych stačil a nebyl pozadu...
