IQ pohyb

Reportáž - Když dva dělají totéž, není to totéž


26. 9. 2018

Lenka Plašilová píše reportáž o své malé dcerce a jejích nemalých problémech s nožičkami. Popisuje v něm, jakými peripetiemi si s šestiletou Kájou musela projít kvůli jejím dovnitř spadlým kotníkům a ploché noze. Vypráví zde však i tom, že díky správně nastavenému cvičení a jeho důslednému dodržování se dají napravit věci zdánlivě nenapravitelné a že "není odborník jako odborník"...

Reportáž - Když dva dělají totéž, není to totéž

Když jako lektorka zdravého pohybu neumíte pomoci vlastní dceři

Mám šestiletou holčičku Káju. Při pohledu na její kotníky spadlé dovnitř (pes valgus, plochá noha) se mi chtělo brečet. Od ortopeda jsme dostaly vložky do bot a deset nefunkčních rehabilitací.

Jako lektorka jógy přitom už dva roky studuji v IQ pohyb Akademii. Srovnávám vlastní tělo, vedu klienty k preciznímu pohybu, ale vlastní dceři jsem pomoci neuměla. Navštívila jsem s ní i odborníka na spirální dynamiku, ale marně. V každém cviku byla opřená špatně.

Pak zasáhl Daniel Müller. Stačilo mu deset minut. Vzal tři barevné fixy, nakreslil Káje na nohu body a funkční pohyb zapracoval přímo do jejích běžných činností – k jídlu, čištění zubů i nazouvání bot. Dnes nám doma stačí říct čtyři slova: „Máš vytažené modré body?“ a obě okamžitě víme, co dělat.

Výchovný bonus na úvod: Když jsme k Danovi přišly poprvé, Kája mrskla oblečení na zem. Chtěla jsem ho zvednout, ale Dan mě zastavil: „Kam to hodí, tam to najde.“ Skvělé zrcadlo.

Po dvou měsících je práce na nožce vidět – zlepšilo se postavení patní kosti i klenba. Na dalších setkáních už Dan neuvolňoval jen nohy, ale i čelist, zátylek a hrudník. Kája má z Dana obrovský respekt. Je sice „přísnej, ale spravedlivej“.

Při třetí návštěvě jsme odložily švihadlo, vzaly lano, těžké míče a ruce nám mohly upadnout. Než dětské tělo pochopí nový pohybový vzor, potíme pomyslnou krev a občas ukápnou i slzičky. Ale po půl roce vidím obrovské změny.

Moje jogínská cesta do IQ pohybu

Tento příběh vlastně začal už dřív jako moje jogínská sankalpa (vnitřní záměr). Dva roky po získání certifikátu lektorky jógy jsem s hrůzou zjistila, že co člověk v sále, to patologická pozice. Původní vzdělání mě na to nepřipravilo. Bláhově jsem věřila, že se lidé ke správnému pohybu časem „procvičí“. Jenže tělo je schopné vesele cvičit se svou patologií roky a jen se v ní utvrzovat.

Když na mé lekce začaly chodit lektorky vyškolené z IQ pohybu, červíček pochybností byl zaset. Přihlásila se na kurz Těhotné a po porodu a záhy na roční rekvalifikaci Instruktor zdravotní TV. Zjistila jsem, jak moc jsem to potřebovala já sama.

Dnes vedu své lekce úplně jinak. Někdy s nostalgií vzpomínám na doby, kdy jsem hodiny stavěla jen podle intuice – všichni se zpotili a odcházeli s dobrým pocitem. Teď mě moje práce stojí mnohem víc úsilí a příprav, ale neměnila bych.

Každá moje lekce má jasný anatomický cíl. Než klienty pustím do jógových pozic, dokážu jim uvolnit tkáně, zaktivovat hluboký stabilizační systém a srovnat tělo do osy. A to všechno mi dává obrovský smysl. I když u toho občas – stejně jako moje Kája – potím krev a slzy.

Práce v IQ pohybu má skutečný smysl. Ať přenáší zdraví a radost dál!

Před                               

Kája únor 2018           

Po

Kája nohy říjen zezadu.jpeg  ŘÍJEN NOHY 1.jpeg