Něco málo ze života Marka Janoty
Věděli jste, že Marek závodně tancoval? Co je momentálně jeho největší zálibou? Nebo jak by rád strávil svůj volný den s manželkou? Přečtěte si celý článek.
1. Co tě přimělo ke sportu?
Řekl bych, že ze začátku soutěživost, být v něčem lepší než jiní. Až pak jsem zjistil, že při tom zlepšování mi to přináší i benefity. Ale asi každý podvědomě cítí, alespoň v mládí, že se musí hýbat a snaží se využít všechny dostupné možnosti. Vyzkoušel jsem hodně sportů od fotbalu, přes softball, florbal, plavání až po tancování, a i když jsem se nikde nedostal na bůhví jakou úroveň, pořád jsem měl pocit, že chci něco dělat. Nakonec jsem se dostal ve 22 letech k fitness, v němž jsem se konečně našel. Po dlouhém hledání jsem v odvětví, které je mým koníčkem i prací, takže to za to čekání stálo.
2. Jaký sport máš nejradši?
Ze všech sportů, které jsem vyzkoušel, se mi určitě nejvíce líbilo závodní tancování. Spousta lidí si řekne, že jít si zatancovat není přece fyzicky náročné, a proč by to měl být sport, že? Ale vydržet jednu a půl minuty naplno tancovat jive na soutěži, kde se to opakuje třeba třikrát (když člověk postupuje do dalších kol), je fyzicky dost náročné. Závodníci aerobiku, nebo akrobatického rock´n´rollu jistě potvrdí. Ale až když jsem vyzkoušel naturální kulturistiku, pochopil jsem, jak je u všech sportů bez výjimky důležitá fyzická příprava, bez které nelze dosáhnout vrcholové úrovně. Vůbec toho má vlastně kulturistika dost společného s tím tancováním, mám na mysli třeba důležitost estetiky těla a pohybu, nebo subjektivitu při posuzování porotci.
3. Jak relaxuješ?
Relaxování považuji za nezbytnou součást aktivního způsobu života a věřím, že je stejně důležité jako pohyb samotný. Osobně mám nejraději saunování a otužování, což nejraději spojuji s pobytem v aquaparku, nebo ještě lépe ve wellness. Možná to tak nevypadá, ale tělo se u toho skvěle uvolní. I relaxování by totiž mělo být aktivní. Zajít si na masáž, do aquaparku, nebo wellness, pro někoho i po obchodech, zkrátka nějaký pohyb u kterého si člověk odpočine psychicky a zároveň je aktivní. Já nejraději jezdím s manželkou do libereckého wellness, které je, myslím, nejlepší v republice, tam se relaxuji nejlépe.
4. Co považuješ za svůj největší úspěch?
Své děti a účast u jejich porodů. Ale jinak nechci nic konkrétního vyzdvihovat nad ostatní věci, které jsem dokázal. Když se podívám zpět, považuji za velký úspěch už jen to, že jsem vůbec odmaturoval, když jsem se za celý gympl učil všeho všudy pár týdnů, nebyl jsem studijní typ. Nebo když všichni přežili návštěvu stromu předkem BMW, které jsem řídil. Určitě si vzpomenu i na finále v naturální kulturistice na své druhé soutěži v životě. Zkrátka, jsem vděčný za každou prožitou chvíli. Celý dosavadní život považuji za svůj úspěch.
5. Máš nějaký sportovní vzor?
Ne. Nikdy jsem v životě na nikoho nevzhlížel jako na vzor, ani moc neuznával autority. Spíš jsem se snažil od každého, koho jsem respektoval, vzít si pro sebe to nejlepší a dál to obohatil svým přístupem a znalostmi. Ale uznávám každého, kdo svých výkonů dosáhne vlastními silami, podle daných pravidel a ještě dokáže přispívat okolí, aniž by na sebe vědomě strhával pozornost.
6. Jak si představuješ ideálně strávený volný den?
To je krásná otázka (smích). Vzbudit se v 10:35 bez dětského povykování, dát si něco lehkého po probuzení a jít si pořádně zacvičit. Pak si trochu zaplavat, nebo se jít uvolnit do wellness. To už je čas na večeři, takže zajít si na kvalitní krvavý steak s vínem a dezertem. Pak už zbývá nějaký pěkný film v kině, něco na odreagování. Nakonec procházka noční Prahou, protože tehdy je opravdu nejkrásnější. To vše samozřejmě se svojí milovanou ženou po boku (a bez dětí).
7. Jaké jsou tvé záliby?
Jako blíženec s rozpolcenou osobností mám zájmů mnoho, ale dá se říct, že většinu beru vážně. Největší záliba jsou auta, a vše co je s nimi spojeno, kterou mám už asi od čtyř let, kdy jsem poprvé usedl za volant a zajel do garáže (dědovi na klíně). V poslední době převládá zájem o veterány a jejich historie. Ostatně sama historie, její souvislosti a všechno co k ní patří, ať už jsou to zmínění veteráni, architektura, nebo starožitnosti, je také mým velkým koníčkem. I když jsem je na základce přímo nesnášel, na gymplu jsem měl štěstí na učitele, který mě naučil vnímat dějiny v různých souvislostech a ne jen v suchých datech bez kontextu.
8. Jaké nejhezčí místo jsem kdy navštívil?
Určitě nechci žádné místo vyzdvihovat. Věřím, že každé má své specifické kouzlo, kvůli kterému stojí za to ho navštívit, ať už jsou to lesy na Křivoklátsku (moje velmi oblíbená lokalita v Čechách), nebo pláže v Karibiku (tam jsem teda ještě nebyl, zatím :o)). Myslím si, že máme v naší zemi krásnou a mnohdy nedoceněnou přírodu i kulturní památky. Evropský kontinent jsem nikdy neopustil, takže moc velký cestovatel nejsem, ale z míst kde jsem byl, mám zamilované Chorvatsko, kam jezdím od dětství.
9. Jaké místo na světě chci navštívit?
Mým snem je nějaký malý tropický ostrůvek bez hotelů a turisty přeplněných pláží. Mám vyhlídnuté Maledivy, ale psssst chci to udržet v tajnosti, než to obsadí ti vlezlí turisté…
10. Kdyby byla možnost změnit na světě jednu věc, jaká by to byla a proč?
V první řadě by jedna věc na světě nic nezměnila, protože vše se ovlivňuje navzájem a „většina má vždy pravdu“, takže by pravděpodobně byla ta změna opět vrácena do původního stavu. Ale když už by to měla být věc, která by mohla něco změnit, určitě by to byla úcta ke stáří a především ke zkušenostem. Protože to je asi to jediné, nenahraditelné a nedá se ani koupit. Každý si vzpomene, že i když byl pilný a třeba i nejlepší ve svém oboru na škole, vstup do reálné práce byl vlastně začátek od nuly. Od nepaměti byli staří lidé inspirací a nastupující generace si k nim chodily pro zkušenosti. Úspěch byl měřen tím, co jste dokázali v celém životě. Dnešní doba je zaměřená na výkon a hlavně rychlost. Úspěch se měří na počet vydělaných peněz za co nejkratší dobu a jakýmkoliv způsobem. Staří lidé nevydělávají, jsou nevýkonní a pomalí. Jsou tedy přítěž společnosti, která jim ze zvyklostí musí zajistit „důstojné“ dožití. Možná to zní cynicky, ale je to tak. Zdá se mi to jako slepá ulička, která se nám může vymstít. (…což už se nyní začíná ukazovat.) Takže zpomalit tempo a zajít si k prarodičům poslechnout, jak se žilo před 50 lety. Navíc se ukazuje, že tzv. „babské rady“ jsou ve skutečnosti staletími ověřené metodické postupy, které dnes vědci za obrovské peníze znovu objevují.
11. Bez čeho (koho) si nedokážu život představit?
To je s jistotou rovnající se absolutnu moje rodina, a i když by se asi neměl nikdo upřednostňovat, nejvíc je to moje žena. Od chvíle co jsme spolu, je mojí oporou ve všem, co dělám a nedovedu si představit, že bych bez ní něco dokázal. Celá moje rodina mi dodává životní energii a je mi motivací v těžkých chvílích.
12. Jaké je mé oblíbené jídlo a pití?
Jídlo i jeho přípravu miluji, takže nemůžu říct, že mám něco nejraději. Rád experimentuji, objevuji nové chutě a snažím se rozšiřovat si obzory. Hlavně co se týká mořských živočichů, kde mám ještě velké mezery. Ale je pravda, že mám rád klasickou českou kuchyni, na které jsem vyrůstal a také středomořskou, ať už italské těstoviny, nebo třeba řecký gyros a nesmím zapomenout na argentinský hovězí steak. Rád chodím do dobrých restaurací, ale vesměs kladu důraz na kvalitu surovin, což je v českých restauracích většinou Achillova pata. K dobrému jídlu patří i dobré české víno, a když jsem spokojen, můžu se vrátit. Zatím se mi to stalo dvakrát.
13. Jakou část roku mám nejradši?
Jaro, když všechno začíná ožívat po zimě a každý den je na přírodě vidět změna. To jsem pak na zahradě, kterou máme kousek za Prahou, každou volnou chvíli a snažím se té přírodě pomáhat, co se dá, aby vše dělala podle mých představ. A pak i léto, kde už jsou zase vidět výsledky. Vzhledem k tomu, že jsem netrpělivý člověk, který musí mít všechno hned, je pro mě zimní spánek přírody utrpením. Takže jednoznačně ta teplá a slunečná část roku.
14. Jaké je mé motto?
Asi nemám žádné konkrétní. Přijde mi to jako klišé, když má každý trenér, nebo sportovec na internetových stránkách zvláštní kolonku a tam nějaké heslo, vesměs vyjadřující to samé. Nemám jedno heslo ke všem motivacím, které potřebuji a nerad něco škatulkuji. Mojí motivací, když už něco začnu, je dokázat to dokončit. Kdyby nějaké být muselo: „Všechno co dělám, dělám jinak, protože to dělám poctivě.“
15. Co bych chtěl vzkázat lidem?
Aby nebyli zaměřeni na co největší výkon za co nejmenší čas. Lidé chtějí hned viditelné výsledky, a když je nemají, jsou frustrovaní a vzdávají to. Neuvědomují si ale, že když dvacet let sedí špatně na židli a bolí je z toho záda, během měsíce si tento problém neodstraní. Oni raději zajdou na masáž, která jim sice udělá dobře (proti tomu nic nemám), ale neodstraní příčinu bolesti. Zůstanou tak v začarovaném kruhu plném procedur, které v lepším případě, jen tlumí bolest. Nebo když 20 let přibírají kilo ročně a nechápou, že to nemůžou shodit za 3 měsíce zázračnými dietami, aniž by si trvale nepoškodili metabolismus. Chtějí jen výsledky a hned. Za to přece platí, ne? Proto by měli být lidé trpěliví a uvědomit si, že změna životního stylu je celoživotní proces, a přestože to většina slyší nerada, musí se jí věnovat každý den. Jinak to, jednoduše řečeno, nebude fungovat.
