Diastáza břišní stěny: co by měl vědět instruktor a trenér

Diastáza břišní stěny, zkráceně diastáza - rozestup přímých břišních svalů, je téma, se kterým se v praxi setkávají trenéři, instruktoři jógy, pilates, zdravotní tělesné výchovy i fyzioterapeuti. Nejde pouze o estetický problém břišní stěny. Diastáza ovlivňuje funkci trupu, stabilitu páteře, práci dechu, pánevního dna i celkovou koordinaci pohybu.

Z pohledu pohybového odborníka je důležité chápat diastázu ne jako izolovaný „rozestup břicha“, ale jako projev širší poruchy řízení a zatížení trupového systému.

Co je diastáza

Za běžných okolností jsou pravá a levá strana břišní stěny propojeny pevnou vazivovou strukturou, takzvanou linea alba. Tato vazivová linie probíhá ve střední čáře břicha a spojuje obě strany přímého břišního svalu. Diastáza vzniká tehdy, když dochází k rozestupu středových okrajů přímých břišních svalů a k oslabení nebo roztažení vazivového propojení mezi nimi.

Rozestup se může objevit v různých úrovních břišní stěny. Často se mluví o diastáze nad pupkem, velmi častá je však také v oblasti pupku nebo pod pupkem. Pro trenéra je důležité vědět, že šířka rozestupu není jediným kritériem závažnosti. Stejně důležitá je kvalita napětí vaziva, schopnost břišní stěny přenášet zátěž a reakce trupu při pohybu, dechu a změně polohy.

Proč diastáza vzniká

Příčin vzniku diastázy může být více. Často se objevuje v období těhotenství a po porodu, kdy dochází k výraznému zvětšení objemu břišní dutiny a změně mechanických poměrů v oblasti trupu. Diastáza se však netýká pouze žen po porodu.

Může se objevit také u mužů, sportovců, osob s nadváhou, klientů s dlouhodobě zvýšeným nitrobřišním tlakem nebo u lidí, kteří trénují silově, ale bez dostatečné koordinace středu těla, dechu a pánevního dna.

V praxi se často setkáváme s tím, že diastáza vzniká nebo se zhoršuje při nevhodně vedeném tréninku. Typické je nadměrné tlačení břišní stěny směrem ven, zadržování dechu, nevhodná práce s nitrobřišním tlakem, přetěžování přímého břišního svalu, nedostatečná aktivace hlubokého stabilizačního systému nebo špatná kontrola pánve a hrudníku.

U malých dětí se rozestup břišní stěny také může vyskytovat. V tomto případě je však nutné vnímat ho v kontextu psychomotorického vývoje dítěte, zejména v prvním roce života.

Jak diastázu poznat

Diastázu lze často orientačně odhalit jednoduchým pozorováním. Typicky se projeví při zvednutí hlavy vleže na zádech, při přechodu z lehu do sedu, při zvedání nohou, kašli, smíchu, tlaku nebo při náročnějším cviku.

Na břišní stěně se může objevit:

• vyboulení ve střední čáře

• takzvaná „stříška“

• propad nebo měkká linie mezi přímými břišními svaly

• nesourodá práce břišní stěny

• zhoršená schopnost udržet břicho bez tlaku ven

• přetížení v oblasti beder, třísel nebo pánevního dna

Pro instruktora je důležité sledovat nejen samotný rozestup, ale hlavně to, jak se břišní stěna chová v pohybu. Pokud se při cviku břicho tlačí ven, vzniká stříška, klient zadržuje dech nebo ztrácí kontrolu nad pánví a hrudníkem, je potřeba cvik upravit, zjednodušit nebo dočasně vyřadit.

Diastáza jako součást komplexní dysbalance

Diastáza není jen lokální problém přímého břišního svalu. Je projevem poruchy spolupráce svalů trupu, bránice, pánevního dna, hlubokých břišních svalů, zádových svalů a fasciálních struktur. Pokud břišní stěna neplní svou stabilizační funkci, tělo začne hledat náhradní strategie. Často dochází k přetížení bederní páteře, kyčlí, hrudníku nebo krční oblasti. Klient může mít pocit slabého středu těla, nestability, bolesti zad, tlaku v pánvi nebo potíží s držením těla.

Z dlouhodobého hlediska může neřešená diastáza souviset s bolestmi zad, poruchami pánevního dna, inkontinencí, zhoršenou funkcí dechu, přetížením kyčlí nebo s celkově horší ekonomikou pohybu. Je proto chybou vnímat diastázu pouze jako problém, který se vyřeší posilováním břicha. Nevhodně zvolený trénink může naopak stav zhoršit.

MUDr. Sylvia Musilová, emeritní primářka rehabilitace v Táboře, členka týmu IQ pohyb

U diastázy bychom se neměli soustředit jen na šířku rozestupu přímých břišních svalů. Důležitější je, jak břišní stěna funguje při dechu, pohybu a zatížení a jak spolupracuje s ostatními částmi stabilizačního systému.

Co si z toho odnést do praxe

Pro trenéra nebo instruktora je nejdůležitější přestat vnímat diastázu pouze jako „mezeru mezi břišními svaly“. Podstatné je sledovat, jak břišní stěna reaguje na dech, pohyb a zatížení, zda dokáže vytvářet oporu a zda je klient schopen pohyb kontrolovat bez kompenzací. Právě kvalita funkce břišní stěny je pro další práci důležitější než samotné číslo vyjadřující šířku rozestupu.