O lidech - Daniel Müller - Něco málo ze života

28. 01. 2018

Zajímá vás, co pro Dana znamená sport? Jaké má rád jídlo? Nebo jak třeba relaxuje?? Přečtěte si o něm to, co jste možná ani nevěděli.

1. Co tě přimělo ke sportu?

Mne osobně ze začátku asi nic, ale mámu ano. Již od mala nás vypustila jak dravou zvěř ven se slovy: „Svačinu ti donesu ven, na oběd přijdete, odpoledne babička doveze koláč a večer ať jste doma.“ Vůbec neznám co je to být doma. Celý den se jen lítalo, hrálo a blblo. Dodnes si vzpomínám na netopýry na klepáči - předchůdce mé gymnaziální gymnastiky, pak i na závodění na chodníku s čárou od křídy jako startovací lajnou. Na skoky do písku či do bláta, to máma neměla moc radosti, a pak nevím, co ještě by se dalo označit jako předchůdce mé nedlouhé atletické kariéry na základní škole. Pak už to bylo jen plavání a sportovní příprava. Samozřejmě, že zelené vlasy z přechlorovaného bazénu, vstávání v 4:45, v 6:00 první skok do vody a podobně nebylo to pravé ořechové v dané době. Bože, jak jsem to někdy nenáviděl, ale dnes jsem za to nesmírně rád. Naučil jsem se řadu věcí. Vytrvalost, bojovnost, nevzdávat se a řadu dalších věcí pro život a práci. Pak hlavně jsem se naučil a teď pochopil tu nejdůležitější věc. Proč máma tak chtěla, abych sportoval. Abych se hýbal.  Byly to zdravotní důvody mé páteře. Díky za to, mami.

2. Jaký sport máš nejradši?

Jelikož jsem závodně plaval, tak mé prostředí je voda. Tam si velice rád odpočinu. Při plavání si relaxuji duši, utřídím myšlenky a hlavně si tam odpočinu. Díky tomu mám pak skvělé nápady. Hodně věcí mne napadlo ať již v bazéně, nebo ve vaně či pod sprchou. Voda je asi můj život. To je prostředí pro mne.

3. Jak relaxuješ?

Jak relaxuješ? Co to je za otázku? Kdo kdy má čas relaxovat. To u mne v poslední době vůbec nehrozí. Každý den v týdnu od samotného rána do večera jsem na klinice s klienty. Během dne mám tak čas na oběd, kde stejnak s kolegy pracujeme. Když se někdo na poslední chvíli omluví z tréninku, mám hodinu pro sebe. Pro sebe, kdy dodělám agendu a pak se vrhnu na vyřizování emailů a návrhu nových projektů. Stále je co zlepšovat. Vymýšlet a budovat. Tak jako každý večer, po dvanácti hodinách, si dám ještě tři až čtyři hodiny u počítače. A pak hurá do postele. A ráno v pět nanovo. O víkendu je to lepší. Když neškolím, vstávám až v šest, někdy v půl sedmé. Pak jedu jak motorová myš. Úklid. Pračky. Nákupy. A tak. Odpoledne pak ale je procházka kolem přehrady. A k večeru znova malinko práce. Práce mi nevadí. Dal jsem si nějaký cíl a tak dělám vše proto, abych jej dosáhl. Abych mohl pak odpočívat přes léto u moře. Jen si tak číst, jak jinak než odbornou literaturu a válet se.

4. Co považuješ za svůj největší úspěch?

Upřímně? Že mne to vražedné tempo ještě neporazilo. Jen tak totiž mohu pracovat s lidmi, kteří potřebují odbornou pomoc v nauce o pohybu, ať již z důvodů post rehabilitačního či jen z důvodu časté bolestivosti zad, kloubů a nevím čeho ještě.

5. Máš nějaký sportovní vzor?

Možná že to bude znít divně, ale můj vzor je každý starší člověk. Senior, pokud chcete. Senior, který si po 70. roku věku dokáže zajít do obchodu, nakoupit a uvařit a ještě se u toho pořádně pobavit s přáteli. Zajít na kávu s dortíkem či na pivko do hospůdky. Avšak nejideálnějším vzorem je pak člověk po 90 letech věku, který stále aktivně žije, raduje se a je pracovně činný tak jako pan profesor Karel Lewit, kterého jsem měl šanci zažít. To jsou sportovní výkony na úrovni. To jsou moji favorité stejně jako děti od narození. Ty se musí vše naučit během několika málo let a podávají nesmírné výkony při učení, při motivaci, při pohybu samotném

6. Jak si představuješ ideálně strávený volný den?

Volný den? Ani sám nevím. Ale asi někde bez internetu, počítače a telefonu. Jen v přírodě s výhledem do dálek.

7. Jaké jsou tvé záliby?

Moje záliby a to jsem již někde psal, je dánské LEGO. Jsem takový maniak, stále jsem jako dítě. To je pro mne obrovský relax. Jen tak si skládat kostičky, kostičky LEGA, ať již podle návodu či jen tak dle mojí fantazie. Stavím si takové městečko. Ale bohužel na to nemám tolik času. Chtělo by to více času. A to se právě těším na důchod, kdy budu mít čas a budu moci si kupovat samostatné kostičky a stavět velké budovy a paláce.

8. Jaké nejhezčí místo jsem kdy navštívil?

Domov - byt mé babičky. To byla oáza všeho, co by si člověk jen mohl přát. Co by každé místečko mělo mít.

9. Jaké místo na světě chci navštívit?

No ony to jsou vlastně dvě místa. Je to nebe a peklo. Chtěl bych vidět, jaké to tam je, jak to tam chodí. Abych si pak mohl vybrat. Znáte přece ten vtip: Že pro jednoho se nevyplatí vařit. (Smích). Ale teď vážně. Moc jsem zamlada necestoval a tak bych si to teď docela rád vynahradil.  Mám pár tipů od přátel, takže se musím poradit doma a pak hurá na to.

10. Kdyby byla možnost změnit na světě jednu věc, jaká by to byla a proč?

Nic bych neměnil. Svět je takový, jaký je. A kdybych mohl něco změnit, tak by to možná bylo ještě horší. Vždy máte dvě strany jedné mince. Bez smutku nepoznáte štěstí. Bez zklamání nepoznáte radost. A tak bych mohl pokračovat. To je to slovo kdyby. To slovo vlastně není, to pro mne neexistuje. Ale kdyby existovalo a já měl ten kouzelný prsten, tak bych lidem odstranil tu jejich lenost. Jen z lenosti a pohodlnosti je všechno to, čemu se dneska tak všichni divíme a proti čemu bojujeme.

11. Bez čeho (koho) si nedokážu život představit?

Bez rodiny, bez přátel, bez pohybu, bez práce.  To by byla nesmírná nuda. A to, jak se znám by mne nebavilo.

12. Jaké je mé oblíbené jídlo a pití?

Jakékoli, co nemusím sám vařit. A s pitím je to stejné, avšak kromě piva.

13. Jakou část roku mám nejradši?

Nemohu přesně říci, kterou část roku mám nejraději. Neb na každém období miluji něco jiného. Třeba jaro z důvodů rozpuku, jak vše najednou kvete, roste a sílí. Léto pak z důvodů odpočinku, neb jsem málokdy cvičíval přes prázdniny. Na podzimu mám rád to brouzdání listím a zima? Zima to jsou přece Vánoce a sníh. Hodně sněhu.

14. Jaké je mé motto?

Líná huba, holé neštěstí.

15. Co bych chtěl vzkázat lidem?

Nalezněte rovnováhu mezi tělem, myslí a duší.

Autor: Irča Zoubková

SK Pohoda
Aerobic
CK Lenka