Rozhovor z roku 2018: Daniel Müller o pohybu, vodě a životní rovnováze

Co tě přimělo ke sportu?

Mne osobně ze začátku asi nic, ale mou mámu ano. Už od mala nás vypustila ven jako dravou zvěř se slovy: „Svačinu ti donesu ven, na oběd přijdete, odpoledne babička doveze koláč a večer ať jste doma.“
Vůbec jsem neznal, co znamená být celý den doma. Celý den se jen lítalo, hrálo a blblo. Dodnes si vzpomínám na netopýry na klepáči, což byl takový předchůdce mé gymnaziální gymnastiky. Pak také na závodění na chodníku, kde byla křídou nakreslená startovní čára. Na skoky do písku nebo do bláta, z čehož máma neměla úplně radost. A na mnoho dalších věcí, které by se daly označit za předchůdce mé nedlouhé atletické kariéry na základní škole.

Potom přišlo plavání a sportovní příprava. Samozřejmě zelené vlasy z přechlorovaného bazénu, vstávání ve 4:45, v 6:00 první skok do vody a další radosti rozhodně nebyly v té době to pravé ořechové. Bože, jak jsem to někdy nenáviděl. Ale dnes jsem za to nesmírně rád.
Sport mě naučil spoustu věcí. Vytrvalost, bojovnost, schopnost nevzdávat se a mnoho dalšího, co člověk později využije v životě i v práci. A hlavně jsem pochopil tu nejdůležitější věc: proč máma tak moc chtěla, abych sportoval. Abych se hýbal. Byly za tím zdravotní důvody související s mojí páteří.
Díky za to, mami.

Jaký sport máš nejradši?

Protože jsem závodně plaval, mým přirozeným prostředím je voda. Tam si opravdu odpočinu. Při plavání relaxuji, třídím si myšlenky a hlava se mi krásně vyčistí. Díky tomu pak často přicházejí skvělé nápady.
Hodně věcí mě napadlo v bazénu, ve vaně nebo pod sprchou. Voda je asi můj život. To je prostředí, ve kterém se cítím dobře.

Jak relaxuješ?

Jak relaxuji? Co je to za otázku? Kdo má dnes čas relaxovat?
U mne to v poslední době moc nehrozí. Každý den v týdnu jsem od rána do večera na klinice s klienty. Během dne mám čas tak maximálně na oběd, i když i u něj s kolegy většinou pracujeme. Když se někdo na poslední chvíli omluví z tréninku, mám hodinu pro sebe. Tedy pro sebe tak, že dodělám agendu, vyřídím e-maily a vrhnu se na návrhy nových projektů.

Stále je co zlepšovat, vymýšlet a budovat. Po dvanáctihodinovém dni si večer ještě sednu na tři až čtyři hodiny k počítači. Pak hurá do postele. A ráno v pět nanovo.
O víkendu je to o něco lepší. Když neškolím, vstávám až v šest, někdy v půl sedmé. Pak jedu jako motorová myš. Úklid, pračky, nákupy a všechno ostatní, co je potřeba. Odpoledne ale přijde procházka kolem přehrady. A k večeru zase trochu práce.
Práce mi nevadí. Dal jsem si nějaký cíl a dělám všechno pro to, abych ho dosáhl. A pak jednou budu moci odpočívat přes léto u moře. Jen si číst, jak jinak než odbornou literaturu, a válet se.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Upřímně? Že mě to vražedné tempo ještě neporazilo.
Jen díky tomu mohu pracovat s lidmi, kteří potřebují odbornou pomoc v oblasti pohybu, ať už z důvodů postrehabilitačních, nebo kvůli častým bolestem zad, kloubů a dalších částí těla.

Máš nějaký sportovní vzor?

Možná to bude znít zvláštně, ale mým vzorem je každý starší člověk. Senior, chcete-li.
Senior, který si po sedmdesátce dokáže dojít do obchodu, nakoupit, uvařit a ještě se u toho pořádně pobavit s přáteli. Zajít si na kávu s dortíkem nebo na pivo do hospůdky. To je pro mě velký výkon.
Ještě větším vzorem je člověk po devadesátce, který stále aktivně žije, raduje se a zůstává pracovně činný. Takovým člověkem byl například pan profesor Karel Lewit, kterého jsem měl možnost zažít.
To jsou sportovní výkony na nejvyšší úrovni. To jsou moji favorité.
A stejně tak děti od narození. Během několika málo let se musí naučit neuvěřitelné množství věcí. Podávají obrovské výkony při učení, motivaci i samotném pohybu.

Jak si představuješ ideálně strávený volný den?

Volný den? Ani sám nevím.
Asi někde bez internetu, počítače a telefonu. Jen v přírodě, s výhledem do dálek.

Jaké jsou tvé záliby?

Moje záliba, a to už jsem možná někde psal, je dánské LEGO. Jsem takový malý maniak a v tomhle jsem pořád jako dítě.
Je to pro mě obrovský relax. Jen tak si skládat kostičky, buď podle návodu, nebo podle vlastní fantazie. Stavím si takové malé městečko. Bohužel na to nemám tolik času, kolik bych chtěl.
A právě proto se těším na důchod. Budu mít víc času, budu si moci kupovat samostatné kostičky a stavět velké budovy a paláce.

Jaké nejhezčí místo jsi kdy navštívil?

Domov. Byt mé babičky.
To byla oáza všeho, co by si člověk mohl přát. Přesně takové místo, jaké by každé místo mělo být.

Jaké místo na světě chceš navštívit?

Vlastně jsou to dvě místa. Nebe a peklo.
Chtěl bych vidět, jaké to tam je a jak to tam chodí, abych si pak mohl vybrat. Znáte přece ten vtip: pro jednoho se nevyplatí vařit. Smích.
Ale teď vážně. V mládí jsem moc necestoval, takže bych si to teď docela rád vynahradil. Mám pár tipů od přátel, takže se musím poradit doma a pak hurá na to.

Kdyby byla možnost změnit na světě jednu věc, jaká by to byla a proč?

Nic bych neměnil. Svět je takový, jaký je. A kdybych mohl něco změnit, možná by to nakonec bylo ještě horší. Vždycky existují dvě strany jedné mince. Bez smutku nepoznáte štěstí. Bez zklamání nepoznáte radost. A tak by se dalo pokračovat dál.
To slovo „kdyby“ vlastně nemám rád. Pro mě skoro neexistuje.
Ale kdyby přece jen existovalo a já měl kouzelný prsten, možná bych lidem odstranil lenost. Protože právě z lenosti a pohodlnosti často vzniká mnoho věcí, kterým se dnes všichni divíme a proti kterým potom bojujeme.

Bez čeho nebo koho si nedokážeš život představit?

Bez rodiny, bez přátel, bez pohybu a bez práce.
To by byla nesmírná nuda. A to by mě, jak se znám, vůbec nebavilo.

Jaké je tvé oblíbené jídlo a pití?

Jakékoli jídlo, které nemusím sám vařit.
A s pitím je to podobné. Kromě piva.

Jakou část roku máš nejradši?

Nedokážu přesně říci, kterou část roku mám nejraději, protože na každém období mám rád něco jiného.
Na jaře miluji rozpuk. Jak všechno najednou kvete, roste a sílí. Léto mám rád kvůli odpočinku, protože jsem přes prázdniny většinou moc necvičíval. Na podzimu miluji brouzdání listím. A zima? Zima, to jsou přece Vánoce a sníh. Hodně sněhu.

Jaké je tvé motto?

Líná huba, holé neštěstí.

Co bys chtěl vzkázat lidem?

Nalezněte rovnováhu mezi tělem, myslí a duší.