Představení Ředitele IQ pohyb Akademie

Lidské tělo je jedna velká matematika a fuzzy logika

Vystudoval exaktní matematiku, ale život ho zavál k lidskému tělu. Zakladatel IQ pohyb Akademie Daniel Müller v rozhovoru přibližuje, proč se z plaveckého šampiona stal trenér, jak se dívá na lidskou biomechaniku skrze matematické vzorce a proč má dodnes distanc od klasických posiloven.

Vystudoval jsi matematiku, ale dal ses na dráhu práce s lidským tělem. Proč takový zvrat?

Odmalinka jsem chtěl učit. Měl jsem to v krvi – učila moje maminka, její otec a před ním zase jeho otec. Máma mi to ale rázně zatrhla. Prohlásila, že pokud si podám přihlášku na pedagogickou fakultu, nebudu mít kde bydlet. Vybrali jsme tedy školu s širokým uplatněním – matematiku. Hodně mě to bavilo, i když některé komplexní analýzy byly čistým utrpením.

Vedle studia jsem dělal aerobik a trénoval plavání. Pak přišla nabídka dělat manažera v pohybovém centru. V té chvíli se to propojilo: mohl jsem zhodnotit znalosti ze školy a zároveň se věnovat lidem přesně tak, jak se odborníci kdysi věnovali mně, když jsem po úrazu nemohl chodit. Tak začalo mé celoživotní spojení výuky pohybu s pomocí lidem se zdravotním omezením.

Jak je možné, že vidíš pohyb „trochu“ jinak než fyzioterapeuté, a přesto se v závěrech shodnete?

Lidské tělo je čistá matematika a logika. Přesněji řečeno fuzzy logika. Všechno se v něm dá odvodit, předvídat a všechno má svou definici, větu, lemma, důkaz a axiom. Stačí znát vzorce pohybových aktivit a přidat k tomu trochu fyziky – páky, vektory a síly.

Když se podívám na tělo touto optikou (za což děkuji profesorům na vysoké škole, kteří nás tak dřeli), musím se logicky dostat ke stejným výsledkům jako kolegové z oboru fyzioterapie. Samozřejmě extrémně záleží na zkušenostech a praxi. Za poslední tři roky jsem se nejvíce posunul v diagnostice, což je při pohledu na tělo to nejpodstatnější.

O plavání, egu a snech o vlastním centru

V mládí jsi úspěšně plaval. Proč jsi s tím tehdy sekl?

Sešlo se víc věcí – škola a chování trenéra. Nechodil jsem na sportovní gymnázium jako moji spolužáci a už se nedalo zvládat studium, vrcholový trénink a zároveň být všude nejlepší (smích).

Poslední kapkou byl ale přístup trenéra. Před Vánocemi mi na tréninku tvrdil, že ruku, kterou jsem měl předtím ve fixační sádře, mám zdravou a zranění jen předstírám. Prohlásil, že mám „moresy paničky“, a poslal mě cvičit s gumami. Tehdy jsem s ním definitivně sekl. K plavání jsem se vrátil až za půl roku, ale už v úplně jiné roli – jako trenér dětí.

Jako manažer jsi otevíral několik velkých fitness a wellness center. Bylo to jiné, když jsi konečně otevíral své vlastní?

Zcela určitě. V žádném z těch předchozích center to nikdy nešlo přesně podle plánu, vždy se něco přihodilo, ale já to bral jako výzvu. U prvních dvou projektů jsem řešil jen odbornou stránku, u třetího už i stavební úpravy a celou stavbu. To mi dalo obrovské zkušenosti pro mé vlastní centrum IQ pohyb.

To už jsem měl připravené dokonale – samozřejmě na tehdejší dobu, dnes po letech praxe bych pár věcí udělal jinak. Nejkrásnější na vlastním centru je svoboda: když si něco vymyslím, prostě to udělám. Bez zdlouhavých schůzí a přesvědčování. Funguje to perfektně a klienti si to dodnes pochvalují.

Bleskový dotazník:

Jaký je tvůj osobní rekord na bench-pressu? To je otázka pod pás! Posilovna je pro mě vzdálený svět. Jako kdybych měl vystoupit v opeře a odzpívat árii z Rusalky. Do fitka jsem chodil jen jako kluk na rehabilitaci nohou, když jsem dva a půl měsíce nechodil. Od té doby si držíme zdravý distanc.

Kniha, nebo odborný text? Obojí. Kdysi byl poměr deset odborných knih na jednu beletrii, dnes je to tak jedna ku pěti. Nejvíc čtu na cestách v autobuse nebo ve vlaku, pokud zrovna nevyřizuji e-maily a nepřipravuji podklady pro nová školení.

Relaxace, nebo práce? Samozřejmě práce, protože ta mě paradoxně nejvíc relaxuje. Ale už se těším na dny volna, kdy budu doma, vytáhnu kolo nebo si jen budu dělat pořádek ve věcech.

Ovocné plněné knedlíky, nebo buchtičky se šodó? Ovocné knedlíky s poctivou dávkou tvarohu a másla. Ale když nejsou knedlíky, nepohrdnu ani buchtičkami.

Jaro, léto, podzim, nebo zima? Mám rád každé období, ale kdybych musel vybrat, tak jaro a podzim. Jaro, protože v něm něco nového začíná, a podzim, protože v něm zase něco končí. Stejně jako v lidském životě.

Vyřízení e-mailů, nebo klidná snídaně? Jednoznačně e-maily! Co kdyby tam bylo něco důležitého, co už prostě nepočká?