Iva Fiškandlová - Rovnám si nohy do O

Příběh mých nohou do „O“: Jak mi 2 minuty denně změnily život a zbavily mě bolestí

Od malička jsem měla nohy do „O“. Jako kojenec jsem musela nosit obří plenu uvázanou až krku, aby se mi správně srovnaly kyčle, což byl zřejmě původ celého problému. Celých třicet let jsem žila v tom, že tvar nohou je definitivní a nedá se s ním nic dělat. Že je to prostě genetika a osud.

Peklo jménem dlouhé sezení

Moje tělo nesnášelo statickou polohu. Pokud se hodina a půl počítá jako dlouhá doba, pak pro mě bylo každé delší sezení utrpením.

• Za volantem: Řídit v kuse 2 hodiny znamenalo čisté zoufalství. Za volantem jsem předváděla neskutečné kreace, abych nohy aspoň na chvíli propnula. Musela jsem pravidelně zastavovat, vystoupit a nohy na sílu propínat na maximum.

• V kině: Kulturní zážitek pro mě byl kvůli tupé bolesti v kloubech spíše za trest (tehdy ještě nebyla kina tak prostorná, abyste si mohli natáhnout nohy do uličky).

• V práci: Když jsem získala místo asistentky, myslela jsem, že mám vyhráno. Nebyla to pravda. Sedět 8 hodin denně pro mě bylo peklo. Bolest v kolenou se postupně začala stěhovat do kyčlí a já už nevěděla, jak si sednout. Po 3 měsících jsem dala výpověď.

Můj přirozený postoj mluvil za vše: když jsem stála rovně, kolena mi směřovala dovnitř. Abych je dostala do roviny, musela jsem vytočit špičky od sebe a paty stlačit k sobě.

Pak ale přišel 27. duben 2015 – den, kdy jsem se zúčastnila školení Stabilizace kyčelního kloubu a centrace dolní končetiny v IQ Pohybu. A tam to celé začalo.

První pokus: Cvik na boku s pokrčenýma nohama

Lektor Daniel Müller mi ukázal první cvik, který mi měl pomoci zaktivovat pelvitrochanterické svaly (skupinu hlubokých svalů v okolí pánve, které mají na starosti vnější rotaci a stabilitu kyčelního kloubu). Do té doby tyto svaly v mém těle prakticky spaly.

• Jak cvik vypadal: Leh na boku v neutrálním nastavení těla, nohy skrčené v pravém úhlu vůči trupu. Horní nohu pocitově vytáhnu z kloubu směrem do dálky a začnu unožovat.

• Moje disciplína: Cvičila jsem poctivě necelých 6 měsíců. Každý den 3× až 4× denně po 40 opakováních na každou nohu (dohromady 120–160 opakování denně!). Za celou dobu jsem vynechala maximálně 10 dní.

Výsledky se dostavily šokujícím tempem:

Už po týdnu jsem měla pocit, že se mi mnohem lépe stojí. Po měsíci jsem zvládla odřídit 2 hodiny v kuse, aniž bych si na nohy vůbec vzpomněla! Měla jsem pocit, jako bych vyrostla, narovnala se a vytáhla z pasu. Můj statický stoj byl dokonalý. Jediné, kde se kolena ještě stáčela dovnitř, byla dynamika – tedy chůze.

Vystřízlivění a návrat zpět

Po půl roce poctivé dřiny jsem podlehla iluzi, že už je vyhráno. Zlenivěla jsem a frekvenci cvičení snížila jen na 2× až 3× týdně. Během necelých dvou měsíců mi tělo vystavilo účet. Stav nohou se neudržel, naopak se začal vracet do starých kolejí. Co jsem taky čekala? Chtěla jsem po těle, aby udrželo špičkovou formu po 6 měsících cvičení, když předtím 30 let fungovalo špatně. Potřebovala jsem novou motivaci.

Druhý pokus: Dokonalá rotace a splněný sen

Nová motivace přišla s dalším školením (19. 4. 2016), kde mi Dan ukázal nový, mnohem komplexnější cvik. Cvičím ho dodnes a výsledky se dostavují ještě rychleji.

Tento cvik dělám opět 3× až 4× denně. Nezabere to víc než 2 minuty, ale ta efektivita je neuvěřitelná.

Zázrak po 12 dnech:

Na školení jsme dostali domácí úkol – sednout si s nataženýma nohama a zkusit k sobě přitisknout palce, vnitřní kotníky a kolena zároveň. Když jsem to zkoušela poprvé, přišlo mi to jako špatný vtip. Moje nohy do „O“ to fyzicky nedovolovaly. Po pouhých 12 dnech poctivého cvičení rotací se stalo něco, co pro mě bylo 30 let nemožné: moje kolena se v sedě poprvé v životě dotkla. Plakala bych štěstím.

Kde jsem dnes?

Dnes už vím, že celková náprava nebude trvat půl roku a možná ani rok. Můj cíl je jasný – chci, aby obě moje kolena i při chůzi automaticky směřovala rovně (ve směru druhého prstu na noze). Zatím na to při chůzi musím myslet, ale je to jen otázka času a svalové paměti.

Co mi tato investice 2 minut denně přinesla?

• Bolesti kolen a kyčlí při sezení jsou už přes rok minulostí.

• Automaticky správně sedím i stojím.

• Bez potíží odřídím 4 hodiny v kuse a o kloubech vůbec nevím.

• Mám pocit, že moje kyčle jsou konečně „zasazené“ tam, kde mají být – dříve jsem v nich měla pocit neustálého zborcení a zapadnutí.

• A jako skvělý estetický bonus mám pevnější a hezčí zadek, což potěší každou ženu!

Je jedno, jestli cvičím v pyžamu v obýváku, v sukni na zahradě nebo v legínách ve fitku. Zabere to chvilku. Když jsme ochotni čistit si zuby 2× denně dvě minuty a stejně občas dostat kaz, proč bychom neobětovali stejný čas pro svá kolena a kyčle, kde je stoprocentní záruka zlepšení? Oddaluji tím budoucí operace a závažné ortopedické komplikace o desítky let.

Obrovské děkuji patří Danielu Müllerovi za to, že mi dal do ruky nástroj, kterým doslova měním svůj vlastní osud a stavím se pevně na vlastní nohy.

Iva Fiškandlová