Reportáž ze školení: Zdravá záda: Někdy stačí méně, abychom dosáhli více 2026
Bolest zad patří mezi nejčastější pohybové obtíže současnosti. Přesto na ni neexistuje jeden univerzální cvik ani jediný správný postup. Jak se v problematice bolesti zad lépe orientovat, pochopit souvislosti mezi jednotlivými částmi těla a naučit se pomáhat klientům efektivně, ale především citlivě? Právě těmto otázkám se věnoval seminář Zdravá záda pod vedením Mgr. Daniela Müllera, hlavního metodika a didaktika IQ pohyb Akademie.

Záda nejsou izolovaný problém
Když nás bolí bedra, přirozeně zaměříme pozornost právě na ně. Když cítíme napětí mezi lopatkami, snažíme se uvolnit hrudní páteř. A když nás bolí za krkem, hledáme cviky na krční oblast. Jenže lidské tělo nefunguje jako soubor nezávislých částí.
Právě pochopení vzájemných souvislostí bylo jedním z hlavních témat semináře Zdravá záda. Účastníci se učili vnímat páteř jako funkční celek, ve kterém se jednotlivé segmenty navzájem ovlivňují. Pozornost se zaměřila nejen na samotnou bolest, ale především na možnosti, jak s tělem pracovat, aby pohyb přinášel úlevu a nepředstavoval další zbytečnou zátěž.
Seminář probíhal formou hybridního vzdělávání. Teoretickou videopřednášku vystřídala praktická část, při které si účastníci mohli jednotlivé principy vyzkoušet, porovnat jejich účinky a přemýšlet nad jejich využitím při práci s klienty.
A jak se ukázalo, někdy mohou být největším objevem ty nejjednodušší věci.
Křivky páteře: Jedno bez druhého nejde
Páteř tvoří systém vzájemně propojených zakřivení. Krční a bederní lordóza, hrudní kyfóza i postavení pánve společně ovlivňují celkové držení těla. Nestačí proto sledovat pouze jednu křivku a snažit se ji za každou cenu dostat do pomyslného ideálu.
Účastníci se zabývali také principem součtu lordotických křivek a tím, jak se změna v jedné části páteře může promítnout do dalších segmentů.
Jeden z AHA momentů tuto myšlenku vystihl velmi přesně:
Jedno bez druhého nejde.
Stejně důležité bylo uvědomění, že změna držení těla nemusí a často ani nemá přijít okamžitě.
Netlačit do ideálu hned, ale postupně.
Právě respektování aktuálních možností těla je při práci s bolestí zásadní. Cílem není za každou cenu vytvořit dokonalé zakřivení páteře, ale hledat takové nastavení a pohybové strategie, které budou pro konkrétního člověka funkční a dobře tolerované.
Když bolí záda, nemusíme začínat u zad
Jedním z nejzajímavějších principů semináře bylo hledání alternativních cest, jak ovlivnit bolestivou oblast. Co když pohyb přímo v místě bolesti není příjemný? Co když klient nedokáže určitou část páteře aktivně zapojit? Odpověď nemusí spočívat ve větším úsilí ani intenzivnějším cvičení.
Někdy je vhodnější začít v segmentech nad nebo pod problematickou oblastí a využít jejich vzájemnou funkční návaznost.
Hledat cesty, práce se segmenty nad i pod.
Účastníci se věnovali také rozlišení stabilních a mobilních přechodů na páteři a možnostem, jak jejich funkci ovlivnit prostřednictvím pohybu dalších částí těla. Například práce horních končetin může pomoci s pohyblivostí hrudníku, zatímco vhodně zvolené opory mohou snížit nároky na stabilizaci trupu.
Mezi praktickými postřehy proto zaznělo:
Uvolnění hrudníku přes horní končetiny.
A také překvapivě jednoduché:
Chůze vzad to vyřeší.
Jak ovšem s úsměvem dodává Daniel:
Samozřejmě ne každou bolest zad lze vyřešit chůzí pozpátku.
Tento postřeh ale krásně ukazuje, jak může změna pohybového stereotypu nabídnout tělu nový způsob zapojení svalů a koordinace.
Opora jako základ kvalitního pohybu
Velkým tématem praktické části byly opory. Ať už jde o oporu hlavy, horních končetin, chodidel nebo dalších částí těla, jejich vhodné využití může výrazně změnit náročnost i kvalitu prováděného cviku.
Účastníci zkoumali, jak prostřednictvím opor odlehčit páteři, vytvořit příznivější podmínky pro pohyb a umožnit klientovi cvičit s menším napětím.
Opory přes ruce odlehčí záda.
Zvláštní pozornost si zasloužila opora hlavy. Zdánlivě drobná úprava může výrazně ovlivnit komfort při cvičení a umožnit lepší uvolnění přetěžovaných oblastí.
Právě zde se opakovaně potvrzovalo jedno z nejdůležitějších pravidel:
Méně je více.
Někdy totiž není potřeba přidávat další cviky, zvyšovat intenzitu nebo klienta neustále opravovat. Stačí změnit výchozí pozici, nabídnout vhodnou oporu a umožnit tělu, aby našlo efektivnější způsob pohybu.
S bolestí jemně, systematicky a bez zbytečného tlaku
Práce s bolestivými zády vyžaduje nejen anatomické znalosti, ale také citlivost, trpělivost a schopnost správně vyhodnotit aktuální stav klienta. Právě jemnost při práci s bolestí patřila mezi nejsilnější AHA momenty celého semináře. Bolest totiž není výzvou k tomu, abychom za každou cenu překonávali hranice. Je důležitou informací, kterou je potřeba vnímat a respektovat.
V praxi to znamená přizpůsobovat intenzitu, rozsah i výběr cviků konkrétnímu člověku a jeho aktuálním možnostem. U výrazných, nových nebo zhoršujících se obtíží je přitom důležité také odborné zdravotnické posouzení. Seminář se proto nezaměřoval pouze na jednotlivé cviky, ale především na metodiku jejich výběru a správné posloupnosti.
Jak začít? Co má následovat? Kdy přidat další pohyb a kdy je naopak lepší ubrat?
Účastníci oceňovali zejména systematiku, metodiku pomoci a návody na sestavení cvičebních postupů.
Protože mít velký zásobník cviků je jedna věc. Vědět, kdy, proč a v jakém pořadí je použít, je věc druhá.
AHA momenty: Co si účastníci odnesli?
Závěrečné postřehy účastníků ukázaly, že seminář nepřinesl pouze nové informace, ale také změnu pohledu na práci s lidským tělem.
Mezi nejvýraznější AHA momenty patřily:
Klenby a křivky páteře: Pochopení jejich vzájemných vztahů a významu pro celkové držení těla.
Součet lordotických křivek: Nový pohled na propojení jednotlivých zakřivení páteře.
Stabilní a mobilní přechody: Uvědomění, že jednotlivé oblasti páteře mají rozdílné funkční nároky.
Jemnost při práci s bolestí: Respektování aktuálních možností klienta a hledání šetrných postupů.
Práce se sousedními segmenty: Možnost ovlivnit problematickou oblast prostřednictvím pohybu nad ní nebo pod ní.
Opory: Využití rukou, hlavy a dalších opěrných bodů pro odlehčení zad.
Ruka k ústům: Jednoduchý pohybový úkol, který může nabídnout zajímavé možnosti při práci s koordinací.
Chůze vzad: Překvapivě jednoduchá pohybová varianta, která může změnit zapojení těla.
Uvolnění hrudníku přes horní končetiny: Využití pohybu paží k ovlivnění hrudní oblasti.
Systematika a metodika: Důležitost správného pořadí a návaznosti jednotlivých cviků.
Postupná změna: Nesnažit se dosáhnout ideálního držení těla okamžitě.
Jednoduchost: Zjištění, že účinný postup nemusí být složitý.
Nechyběly ani konkrétní praktické detaily, například práce s tlakem v oblasti předních kyčelních trnů (spina iliaca anterior superior) nebo odlehčení zad prostřednictvím vhodného nastavení opor.
A mezi AHA momenty se objevila také dvě velmi osobitá vyjádření.
Visící pytel je horší než visící prsa.
Trocha nadsázky, která připomíná, že důležitější než samotný vzhled těla je jeho funkční organizace a schopnost pracovat s gravitací.
A pak jedno upřímné přiznání:
Vím hovno, co se týče zad.
Možná právě tento výrok vystihuje skutečnou hodnotu odborného vzdělávání. Čím více souvislostí začínáme chápat, tím více si uvědomujeme, jak komplexní lidské tělo je a kolik prostoru pro další poznávání stále máme.
Zdravá záda nejsou o jednom správném cviku
Seminář Zdravá záda ukázal, že efektivní práce s páteří nestojí na univerzálních návodech ani na snaze každého člověka napasovat do jedné ideální pozice.
Stojí na pochopení souvislostí, správném vyhodnocení pohybových možností, citlivém přístupu a promyšlené metodice.
Někdy potřebujeme zlepšit pohyblivost. Jindy stabilitu. Někdy pomůže změna opory, práce s končetinami nebo úplně jiný pohyb, než bychom na první pohled očekávali.
A někdy je tím nejdůležitějším krokem jednoduše ubrat.
Závěrečné slovo patří Danielovi:
Cesta ke zdravějším zádům nemusí vést přes více cviků, větší rozsahy a intenzivnější úsilí. Často začíná tím, že lépe pochopíme, co naše tělo právě potřebuje.





