Článek - Funkční trénink aneb „moderní doba“ si žádá „moderní názvy“

29. 01. 2018

Funkční trénink je spojení, které se ve fitness poslední dobou velmi rozmohlo a mnoho trenérů a školících center chce tímto souslovím oslnit ostatní. Důležité však je uvědomit si, co funkční trénink opravdu je a kdo jak tato slova používá.

Mezi celosvětově hlavní zakladatele se obecně řadí Gary Grey, Paul Check (ten rozdělil funkční trénink do šesti základních skupin: tlak, tah, rotace, dřep, výpad, předklon) a Národní akademie sportovní medicíny USA (její definice zní: „Jedná se o modelovou situaci zahrnující zrychlení, zpomalení a stabilizaci svalových skupin, a to ve všech třech rovinách pohybu.“). Obecně by se mělo jednat o cvičení, které zahrnuje maximální množství svalových skupin tak, aby cviky a pohyby napodobily různé životní modelové situace, do kterých se řadí i různá zrychlení, zpomalení a všechny tři roviny pohybu. Zároveň toto cvičení zahrnuje spousty pomůcek, které jsou tak zvaně „na volno“. To znamená žádný klasický posilovací stroj, ale spíše jednoroční činky, kladky, expandery a pružiny, pomůcky pro cvičení s vlastní vahou těla jako třeba Flowin® (založený na tření), některé pilates stroje (založené na pružinách) a GTS-Gravity® (založený na kladce), závěsné systémy (např. TRX®, Milokit), lana a nejrůznější balanční podložky jako např. malé a velké míče, BOSU® Balance Trainer atd. To vše zní naprosto skvěle a smysluplně, dokonale a opravdu pro pohybovou soustavu člověka výhodně (aby ne, funkční trénink by měl vycházet z rehabilitace). Ovšem než se do takového tréninku vrhnete s vervou…

…pozor, je tu jedno velké ALE!

A to ALE je totiž dnešní klientela, z níž 99% má nějaký zdravotní problém s držením těla. A to buď zřejmý (jako jsou různé bolesti zad, výhřezy meziobratlových plotének, bolesti hlavy, přetížení svalů a útlaky kloubů), nebo skrytý, který by se objevil časem. A takoví lidé bohužel nejsou (zatím) připraveni na pohyby, které budou v rychlosti zahrnovat spoustu svalových skupin a všechny tři roviny pohybu. Pomůcky na funkční trénink jsou bezpochyby perfektní, pokud se správně použijí, nicméně systém nynějšího „klasického“ funkčního tréninku je nyní nastaven hlavně na zvyšování výkonnosti a ne na práci se základem těla – tedy se stabilitou hlubokého svalového systému. A počítat s tím, že klient zvládne správně udělat pohyb „ze života“ v rychlosti, je s prominutím nesmysl. Vždyť právě z takových pohybů mají lidé ty své problémy s pohybovým aparátem. Takže je potřeba s nimi pracovat trochu jinak. Tělo totiž ve většině případů použije k takovému výkonu svaly, se kterými „to umí a je to pro něj nejjednodušší“, jinými slovy, které používá nejčastěji a ty jsou obecně přetížené z nějakého pohybového zlozvyku (sezení u PC, jednotvárné hobby, jednostranný sport apod.).

Otázka pro fitness

Otázka tedy zní: Jsou dnešní lidé, kteří mají problémy (a bolesti) s držením těla připraveni na takový trénink? Takový trénink si totiž může dovolit jen člověk, který má perfektní a bezbolestné, relativně zdravé, držení těla. Proč? Protože pokud člověk bude provozovat pohyby – cvičení, při kterém není schopen udržet správné držení těla díky správné stabilizaci hlubokých svalů, bude k pohybu i stabilizaci používat právě ty přetížené svaly, které se rády do pohybu zapojí, protože cvičenci jde o výkon a nemá čas na precizní techniku. Při té by totiž eliminoval práci přetížených svalů a soustředil se více na práci svalů ochablých a na celkovou svalovou vyváženost. Tato svalová nerovnováha nám totiž právě způsobuje většinu problémů s držením těla a přináší následné bolesti. Takže pokud budeme nevhodným tréninkem neustále přetěžovat už přetížené svaly, držení těla i se svými následky se bude zhoršovat.

A klasický funkční trénink je opravdu technicky náročné cvičení, proto je dobré funkční trénink rozdělit na dva typy – výkonnostní funkční trénink (většinou ten nynější klasický, zaměřený primárně na kondici, kdy základem cvičení je výkon) a zdravotně funkční trénink (zaměřený primárně na držení těla – tedy kontrolované pohyby, kdy základem cvičení je technika a správné zapojení svalů, které by měly při pohybu pracovat na základě kineziologie). Jinými slovy – začít pomalu a postupně zrychlovat.

Autor: Zbyněk Petr

SK Pohoda
Aerobic
CK Lenka