Článek - Funkční trénink aneb „moderní doba“ si žádá „moderní názvy“

Kde se vzal funkční trénink? Otcové zakladatelé a teorie

Mezi celosvětové zakladatele tohoto směru se obecně řadí Gary Gray a Paul Chek. Druhý jmenovaný rozdělil funkční pohyb do šesti základních skupin: tlak, tah, rotace, dřep, výpad a předklon.

Významnou stopu zanechala také Národní akademie sportovní medicíny USA (NASM), jejíž definice zní jasně:

„Jedná se o modelovou situaci zahrnující zrychlení, zpomalení a stabilizaci svalových skupin, a to ve všech třech rovinách pohybu.“

Zjednodušeně řečeno: mělo by jít o cvičení, které zapojuje maximální množství svalových skupin najednou tak, aby cviky napodobovaly reálné životní situace. K tomu se využívá pestrá škála pomůcek „na volno“ – zapomeňte na klasické posilovací stroje, které vás uzamknou do jednoho fixního pohybu.

Při skutečném funkčním tréninku se potkáte s:

• Jednoručními činkami, kladkami, expandéry a pružinami.

• Pomůckami pro cvičení s vlastní vahou (např. Flowin® založený na tření).

• Pilates stroji pracujícími s odporem pružin či systémem GTS-Gravity® na bázi kladky.

• Závěsnými systémy (TRX®, Milokit) a lany.

• Balančními podložkami, jako jsou velké míče nebo BOSU® Balance Trainer.

To všechno zní naprosto skvěle, logicky a pro lidské tělo maximálně výhodně. Koneckonců, funkční trénink má své kořeny v úspěšných rehabilitačních postupech. Než se do něj ale vrhnete s plnou vervou, musíme si posvítit na realitu.

Pozor, je tu jedno velké ALE!

Tím pověstným háčkem je stav dnešní klientely. Téměř 99 % lidí přichází s nějakým zdravotním problémem v oblasti držení těla. Buď jde o potíže zjevné (bolesti zad, výhřezy meziobratlových plotének, bolesti hlavy, přetížené svaly a zablokované klouby), nebo skryté, které by se projevily až časem.

A tito lidé bohužel (zatím) nejsou připraveni na dynamické, rychlé pohyby zahrnující spoustu svalových skupin ve všech třech rovinách. Pomůcky pro funkční trénink jsou perfektní, ale pouze tehdy, pokud se použijí správně.

Současný systém „klasického“ funkčního tréninku je bohužel nastaven primárně na zvyšování výkonu, nikoliv na práci se základem těla – tedy se stabilitou hlubokého stabilizačního systému (CORE). Chtít po klientovi, aby v rychlosti a pod tlakem zvládl správně koordinovaný pohyb „ze života“, je často nebezpečný nesmysl. Vždyť právě z těchto neřízených pohybů v běžném životě si lidé své problémy s pohybovým aparátem odnášejí!

Tělo je totiž mistr v kompenzaci. Při vysokém tempu použije svaly, se kterými to umí nejlépe a pro které je to nejjednodušší. Tedy ty, které člověk používá nejčastěji a které jsou už tak chronicky přetížené z celodenního sezení u počítače, jednostranného sportu nebo jiných zlozvyků.

Zásadní otázka pro fitness: Jsme na to připraveni?

Otázka tedy zní: Jsou lidé s vadným držením těla a bolestmi opravdu připraveni na takto náročný trénink?

Pravda je taková, dokud člověk nedokáže udržet správné nastavení těla pomocí hlubokých stabilizačních svalů, bude při dynamickém cvičení neustále přetěžovat ty svaly, které se do pohybu samy aktivně tlačí. Jde mu totiž o výkon a na precizní techniku nezbývá čas ani kapacita.

Při správně zvolené technice by přitom práci přetížených svalů eliminoval a naopak probudil svaly oslabené, čímž by nastolil svalovou rovnováhu. Pokud ale budeme nevhodným tréninkem neustále přetěžovat už tak unavené svaly, držení těla i přidružené bolesti se budou pouze zhoršovat.

Řešení? Rozdělení funkčního tréninku na dva typy

Klasický funkční trénink je technicky mimořádně náročná disciplína. Proto je rozumné a pro zdraví klientů nezbytné rozdělit ho do dvou kategorií:

1. Výkonnostní funkční trénink: Zaměřený primárně na kondici, sílu a dynamiku, kde je základním měřítkem úspěchu samotný výkon. Je vhodný pro lidi s bezbolestným a relativně zdravým držením těla.

2. Zdravotně-funkční trénink: Zaměřený primárně na držení těla, vědomé a kontrolované pohyby. Základem je stoprocentní technika a správné zapojení svalů na základě kineziologie.

Zkrátka a dobře – abychom mohli bezpečně zrychlit, musíme nejprve umět zpomalit a postavit pevné základy.