Joseph Hubertus Pilates: muž, který předběhl svou dobu
Joseph Hubetus Pilates nebyl jen tvůrcem cvičební metody. Byl člověkem, který z vlastní zkušenosti se slabostí, nemocí a hledáním tělesné síly vytvořil systém práce s tělem, který dodnes ovlivňuje celý pohybový svět. První díl série představuje jeho životní cestu od dětství v Německu přes Anglii až po odchod do Ameriky.

Od cvičení k příběhu člověka
Když se dnes řekne Pilates, většina lidí si představí cvičení na podložce, na reformeru nebo možná i na cadillacu. Vybaví si práci s hlubokým stabilizačním systémem, plynulý pohyb, dech, přesnost a kontrolu. Za tímto dnes celosvětově známým systémem však stojí příběh člověka, který svůj život zasvětil hledání cesty ke zdravějšímu, silnějšímu a funkčnějšímu tělu.
Joseph Hubertus Pilates se narodil v roce 1883 nedaleko Düsseldorfu v Německu, v městečku Mönchengladbach. Jako dítě nebyl fyzicky silný. Potýkal se s astmatem, křivicí i revmatickou horečkou. Právě zdravotní obtíže se však staly silným impulsem pro jeho celoživotní zájem o tělo, pohyb, sílu a zdraví.
Cesta k síle
Už od mládí hledal způsoby, jak své tělo posílit a zlepšit jeho funkci. Díky svému otci se věnoval posilování, potápění, lyžování, gymnastice i dalším pohybovým aktivitám a díky své matce se seznamoval s dechovými a meditačními technikami. Podle dochovaných informací se ve čtrnácti letech dostal do takové fyzické kondice, že pózoval pro anatomické obrazy. Jeho osobní cesta tak nebyla založená na teorii od stolu, ale na vlastní zkušenosti s tělem, slabostí, překonáváním limitů a hledáním funkční síly.
V roce 1912 se Joseph Pilates přestěhoval do Anglie. Živil se jako boxer, cirkusový umělec a trenér sebeobrany. Když však vypukla první světová válka, byl jako Němec internován nejprve v táboře v Lancasteru a později na ostrově Isle of Man. Právě zde začal ve větší míře pracovat se svými pohybovými principy.
Principy v praxi
V internačním táboře se z něj stal zdravotník a cvičil s ostatními internovanými, aby si udrželi fyzickou kondici. Podle tradice se uvádí, že žádný z jeho svěřenců nepodlehl tehdejší chřipkové epidemii, která si vyžádala tisíce obětí. Ať už tento příběh vnímáme jako historickou skutečnost, nebo jako součást pilatesovské tradice, dobře vystihuje základní myšlenku jeho práce: tělo, které se pravidelně a vědomě hýbe, má větší šanci zůstat silné, odolné a funkční.
Po válce pokračoval Joseph Hubertus Pilates ve své práci v Hamburku, kde spolupracoval mimo jiné s místní policií. Postupně však začal být nespokojený s politickou a vojenskou atmosférou v Německu, a proto se v roce 1926 rozhodl odejít do Ameriky. Na lodi do New Yorku se seznámil se svou budoucí ženou Clarou.
Studio na Osmé Avenue
Právě Clara se později stala důležitou součástí jeho práce. Společně v New Yorku otevřeli studio na 939 Osmé Avenue. Zpočátku nebyla metoda široce známá, ale postupně si získala pozornost tanečníků, herců a lidí, kteří hledali kvalitní práci s tělem. Joseph Hubertus Pilates se stal výraznou osobností newyorské taneční komunity.
Jeho přístup byl na svou dobu mimořádně moderní. Nešlo mu pouze o posílení svalů nebo o cvičení pro krásnou postavu. Zajímal se o propojení těla, mysli, dechu, koncentrace, kontroly a přesnosti. Pohyb pro něj nebyl mechanickým opakováním cviků, ale cestou ke zdraví, vitalitě a lepšímu fungování celého člověka.
Odkaz, který žije dál
Sám Joseph Hubertus Pilates údajně říkal, že je o padesát let napřed. Dnes se ukazuje, že měl pravdu. Mnohé principy, které prosazoval, se dnes znovu objevují ve fyzioterapii, zdravotním cvičení, práci s držením těla i moderním pojetí funkčního tréninku.
Pilates se tak nestal jen cvičební metodou. Stal se odkazem člověka, který z vlastní slabosti vytvořil systém síly, kontroly, přesnosti a vědomého pohybu.







